Politicky to byl nadmíru plodný víkend: zpocený Jiří Paroubek dusil v podpaží svého jezevčíka a lahváče, zatímco mu podkuřoval přiopilý Miloš Zeman. Vůbec mi nebylo do smíchu při představě, že šlo o expremiéra a premiéra země, jejíž pas vlastním. Větší legrací bylo přiznání stínového ministra vnitra Ivana Langera k vlastní kreativitě a dálničním billboardům o zácpě. Doufejme, že nás jeho zácpa uchrání před tím, aby se po volbách stal opravdovým ministrem vnitra...
. Pak by totiž zácpa nás všech byla tím nejmenším problémem. Největší legrací byl nakonec článek Václava Klause o imigraci ve víkendových LN. Vlastně ne tak docela. Prezident měl bohužel pravdu, když napsal, že naivní socialistický sen o multikulturalismu selhal. Naposled nás o tom v Londýně přesvědčili čtyři Britové východního původu a islámské víry. Řešení multikulturalismu se jim vešlo do pár igelitek.
Klausův článek o nutnosti asimilace imigrantů do kultur příslušných zemí, samozřejmě vyvolal odpor komentátorů a politologů, kteří si ošklivou pravdu – totiž že nás mnozí muslimové za naší toleranci a velkorysost nenávidí – pořád bojí přiznat. Jiří Pehe dokonce v duchu pokrytectví politické korektnosti píše, že „problém nespočívá ani tolik v přistěhovalcích, jako spíše v Evropě. Její rozbředlý postmodernismus a relativizace hodnot staví všechny kultury na stejnou rovinu, přičemž se Evropa tak trochu stydí za své historické dědictví imperialismu.“ Řekl bych, že relativizace hodnot je v londýnském metru stále dobře patrná.
Pehe má svým způsobem pravdu: západní společnost skutečně žije v postmoderní době a prožívá relativizaci hodnot. Podívejme na Paroubka, Grosse či Langra... No a co? To vše žijeme stejně dobrovolně jako se v islámských zemích kamenují, bičují a muži mají několik manželek (to poslední bychom mohli převzít a definitivně završit vlastní úpadek). Nakonec co jiného než možnost vyznávat různé hodnoty (kromě společné základní: vzájemné tolerance) znamená demokracie a svoboda? Někdo jde v neděli do kostela, jiný si pustí porno. V pondělí se oba sejdou v práci. Přesto pořád produkujeme víc spokojených občanů a míň imigrantů a atentátníků než islámský svět, kde je jedinou hodnotou Alláh. Kvůli němu se nás víc a víc schází v pekle. Kvůli němu (nepřímo) taky míří imigrace právě z Východu na Západ. Ostatně stačí srovnat HDP na hlavu příslušných zemí.
Pehe zapomíná na jednu důležitou věc: stejně jako většina atentátníků z 11. září byli i londýnští vrazi muslimové, jimž právě Británie - podle Peheho společnost relativizující hodnoty – umožnila vystudovat kvalitní školy a stoupnout si ze zbytkem společnosti na stejnou startovní čáru. Oni za to zabili několik desítek nevinných lidí. Nebuďme hlupáci. Asimilace neznamená, že bychom muslimům zrušili mešity (i když i ty se v poslední době stávají centry nenávisti, potažmo terorismu), bistra a čajovny, pokud se v nich nevaří semtex. Asimilace znamená, že do určité země přicházíte s tím, že přijmete její základní hodnotu (na dekadentním západě toleranci), jakkoli můžou dílčí životní hodnoty ostatních vypadat bláznivě.
Mimochodem neříkali zastánci multikulturalismu před naším vstupem do EU, že když dobrovolně vstupujeme do nějakého klubu, musíme přijmout jeho základní pravidla? Zvlášť ukázal-li se jako lepší cesta než RVHP.
