Po přečtení Vašich příspěvků (zvláště těch, které pojednávaly o depresi) jsem si uvědomila, že některé Vámi, případně čtenáři popisované příznaky by se mohly aplikovat na mě, respektive na některé moje známé či příbuzné. Zajímalo by mě proto, zda člověk o sobě s čistým svědomím může prohlásit, že je „normální“, že například jeho deprese nepřekročila už únosnou míru, kdy přichází na řadu „léčba“. Jak to člověk na sobě pozná, že už je „zralý“ na psychiatra? Každý má přece hranici „normálnosti“ jinou, ne? Existuje něco jako „preventivní psychiatrická prohlídka“? LEA BRANECKÁ
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
