Během našeho setkání mi JANA URIEL KRATOCHVÍLOVÁ (50) několikrát připomněla, že je pořád výborná zpěvačka. Prostě si stoupla na židli a začala zpívat, až tabulky v oknech drnčely. Toužil jsem jí pohlédnout do obličeje, ale nebylo to možné. Do hotelové restaurace vtrhla přes kuchyň v kosmické přilbě s vikinskými rohy a černou rouškou přes obličej, kterou po celou dobu rozhovoru nesundala. Spustila strhující monolog. Měl jsem sice připravené otázky, ale uplatnit je bylo většinou stejně nemožné jako dostat Niagarské vodopády do skleničky na moč.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
