Křesťanská církev se ve své pragmatičnosti držela pravidla: Co nelze potlačit, je třeba převzít a přizpůsobit k obrazu svému. A tak se mohlo stát, že původně pohanské svátky později známé jako masopust dostaly pěkné religiózní rámování a biblické obsazení. Podstata věci se ale nijak nezměnila, období od Tří králů (ponechme stranou, že nebyli tři a nebyli králové) až po Popeleční středu (ignorujme její nepolapitelnou pohyblivost) se stalo jakousi církví posvěcenou dobou obžerství, která mohla trvat alespoň šest, ale třeba i devět týdnů.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
