Je červencové pondělí, den po Colours of Ostrava, a Jaromír Nohavica jede v kupé první třídy do Prahy na koncert Leonarda Cohena v O2 Areně. Těší se jako malé dítě a studuje knížku sestavenou z textů slavného Kanaďana. Ačkoli to neřekne nahlas, je jasné, že bude chtít večer důkaz, že tohle řemeslo lze dělat dlouho. Cohenovi bude za rok osmdesát; o dvacet víc než Nohavicovi. V tom vlaku se zdá písničkáři nemyslitelné, že by o čtvrt roku později mohl stát jenom v ponožkách ve stejné šatně jako „Leo“ a „za dveřmi“ na něj čekalo stejně natřískané hlediště.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
