nahoru

Můj Nohavica

Marek Stoniš 1. listopadu 2018 • 04:30
Když se snáší noc na střechy Petěrburgu padá na mě žal zatoulaný pes nevzal si ani kůrku chleba, kterou jsem mu dal Lásku moji kníže Igor si bere nad sklenkou vodky hraju si s revolverem havran usedá na střechy Petěrburgu čert aby to spral
Když se snáší noc na střechy Petěrburgu padá na mě žal zatoulaný pes nevzal si ani kůrku chleba, kterou jsem mu dal Lásku moji kníže Igor si bere nad sklenkou vodky hraju si s revolverem havran usedá na střechy Petěrburgu čert aby to spral
• foto: 
Nguyen Phuong Thao

Naše země má velikého básníka s kytarou, heligonkou, kapelou i bez ní. Jaromíra Nohavicu. Je to jeden z umělců, jejichž význam a vliv překročily naše hranice. Mimo jiné dokázal geniálně vyzpívat smutek, radost i absurditu života obyčejného člověka střední Evropy, kterým škaredě smýkly dějiny dvacátého století. A to tak, že mu rozumějí na Slovensku, v Polsku, na Balkáně, v Rusku.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně


Diskuse ke článku