nahoru

Královna světa: Nejdéle vládnoucí žena v historii Alžběta II. slaví 95 narozeniny

Petr Sokol21. dubna 2021 • 12:00
Královna světa: Nejdéle vládnoucí žena v historii Alžběta II. slaví 95 narozeniny
foto: Archív

Když dnes Alžběta II. slaví pětadevadesátiny, připomíná si své významné životní jubileum také 15 dalších královen. Například královna kanadská, australská či novozélandská. Nejde o shodu náhod, ale o odraz skutečnosti, že britský panovník stojí v čele dalších 15 zemí, kterým se anglicky říká Commonwealth realms, což můžeme volně přeložit jako Království ve společenství.

Alžběta II. tedy aktuálně vládne v 16 státech světa více než 143 miliónům „poddaných“, z nichž jen 64 miliónů tvoří občané Spojeného království. Alžběta je navíc panovnicí nad téměř 18 milióny čtverečních kilometrů. Pro srovnání: Putinova „říše“ – Ruská federace – se rozprostírá „jen“ na 17 miliónech čtverečních kilometrů, takže Alžběta vládne největšímu kusu souše ze všech světových vládců.

Šestnáct korun

Britské společenství vznikalo postupně, jak se začala rozpadat britská koloniální říše. Původně platilo, že všechny oddělující se kolonie vytvářely s původní koloniální mocností společenství, přičemž podmínkou členství bylo zachovat si tzv. personální unii – tedy společného panovníka. Když se ovšem v roce 1949 oddělila Indie, dokázala svojí vahou pravidla v Commonwealthu změnit a vyjednat si, že v tomto spolku může zůstat i jako republika. Tím se začala i v Commonwealthu šířit republikánská lavina. Nad republikami v rámci společenství sice britská královna bdí nadále, ale již jen jako nositelka titulu Hlava Commonwealthu, nikoli jako královna.

Když Alžběta II. nastupovala v roce 1952, tedy za časů, kdy u nás ještě prezidentoval Klement Gottwald, na britský trůn, byla jen šestinásobnou královnou, protože ještě existovalo mnoho britských kolonií. Jenže pak se britské panství v Africe, Karibiku i Pacifiku začalo rozpadat a Alžběta díky tomu postupně získala královský titul v celkem 31 státech na všech kontinentech. Část z nich se ovšem později také transformovala v republiky s vlastním prezidentem, takže dnes Alžběta panuje vedle Británie „jen“ patnácti dalším státům.

Odmítnuté království

Naposledy skončilo panování Alžběty v roce 1992 na ostrově Mauritius v Indickém oceánu. Předtím se ještě udála paradoxní situace v původním království Fidži. Tam královnu fakticky sesadil vojenský puč v roce 1987, jenže místní rada kmenových náčelníků odmítla akceptovat úplné přerušení vazeb s královnou a prohlásila ji alespoň za Vrchní náčelnici Fidži. O ceremoniální titul Vrchní náčelnice Alžběta ale nakonec stejně přišla, když republikáni na Fidži pro jistotu zrušili v roce 2012 i celou radu kmenových náčelníků.

Jednoho panovnického titulu se dokonce Alžběta zřekla. V roce 1965 odmítli bělošští osadníci v tehdejší africké Rhodesii (dnes Zimbabwe) předat moc černošské většině, jak to vyjednala britská vláda, a raději vyhlásili vlastní samostatnost. Jejich Rhodesie měla být královstvím v rámci Commonwealthu s Alžbětou v čele. Jenže britská královna titul odmítla a královnou Rhodesie se nikdy nestala.

Referenda 3:3

V šesti zemích, kterým Alžběta panovala, se příznivci republiky pokusili změnit formu státu prostřednictvím referenda. Na počátku panování se Alžbětě hájit korunu příliš nedařilo, když si její výměnu za prezidenta odhlasovaly hned tři africké země. Asi nejbolestivější byla v tomto ohledu „ztráta“ Jižní Afriky, kde chtěli konec království hlavně místní Afrikánci.

Posledních dvacet let ale královna sbírá samá referendová vítězství. Dvakrát zkusili politici na tichomořském souostroví Tuvalu, které je s deseti tisíci obyvatel nejmenší součástí „Alžbětiny říše“, prosadit republiku, občané jim v hlasování vždy řekli ne. Totéž se stalo na karibském Svatém Vincentu, ale hlavně v Austrálii, která může být symbolem snah bývalých britských kolonií zbavit se všech vazeb na bývalou mateřskou zem.

Současná královna stojí v čele země protinožců po více než polovinu australské existence. Austrálie jako spojení původně samostatných kolonií vznikla roku 1901 a slaví letos 120 let svého trvání. Alžběta vládne Australskému svazu už 68 let. V roce 1998 bylo v zemi po ústavní debatě vypsáno lidové hlasování o zavedení republiky. Průzkumy ukazovaly, že Australané oslaví sto let trvání své země už pod prvním prezidentem. Jenže se mýlily a republika – považovaná za hotovou věc – padla. Debata v zemi dál trvá, ale pokud monarchie v Austrálii přežila svá těžká léta, má teď mnohem lepší šance. Podobně jako v dalších „realms“ vždy popularitu monarchie v zámořských královstvích zvýší návštěvy následníků či různá královnina jubilea, která se teď vzhledem k rekordně dlouhému panování Alžběty konají poměrně často.

Průzkumy jednoho australského časopisu ukázaly, že jen 25 procent Australanů si přeje, aby po Alžbětě nastoupil její syn, princ Charles, ale 49 procent by uvítalo na trůně po současné královně jejího vnuka, prince Williama (Viléma). Překvapivý údaj, který nedává australským milovníkům republiky velké šance, navíc říká, že celých 32 procent by na trůně jako Alžbětina přímého následníka rádo vidělo i jejího malého pravnuka, prince George. Nižší popularita Charlese v Austrálii tedy pravděpodobně monarchii na nejmenším kontinentu světa nezboří.

Věrní poddaní

Podobná situace jako v Austrálii panuje i v dalších velkých Alžbětiných královstvích. V Kanadě se více diskutuje o tom, zda občané mají přísahat věrnost „vzdálené“ královně, než o možném nastolení republiky. Na Novém Zélandu zase úplné přerušení kontaktů s Británií vtělili do debaty o změně vlajky, která obsahuje britský Union Jack. Jenže i tam voliči návrh v letošním referendu odmítli. Aktuálně se o referendu mluví na karibském ostrově Barbados, ale i tady asi současná rekordní popularita devadesátileté královny Alžběty plán místních politiků překazí.

Alžběta je v dnešní mediální a globální době stále symbolem tradice a stability, jejž ani nacionalistické nápady ve velmi vzdálených královstvích nemohou rozrušit.





Diskuse ke článku