Ve správnou chvíli na správném místě: Od tenisové rakety Václava Klause k Babišově baníkovské strategii

Baníkovské období

Strany a jejich lídři si s tímto vědomím ladí své strategie. A moc dobře vědí, na jaká místa má smysl se soustředit a která si můžou dovolit opomenout. Když jsme proto před nedávnem slyšeli Róberta Šlachtu, kterak mu Petr Macinka pro případnou společnou koalici údajně nabízel posty lídrů v Libereckém a Karlovarském kraji, působilo to skoro jako vtip. Každý stratég totiž ví, že vedením těchto krajů nikdy díru do světa neuděláte. V obou se dohromady rozděluje 22 křesel. U menších stran je navíc dobře možné, že poslance ze všech krajů mít vůbec nebudou. Když se dostali do sněmovny v roce 2006 Zelení, jejich poslanci se rekrutovali pouze z pěti krajů. I přes celkem jasnou matematiku je ale okolností, které do výběru kraje, v němž významné osobnosti můžou promluvit, obvykle víc.

Andrej Babiš je klasickým příkladem politika, který svůj výběr v čase měnil. Jeho „baníkovskému období“ předcházely souboje postupně v Praze, ve Středočeském a v Ústeckém kraji. Vybíral si podle potřeby s ohledem na to, na jaké voliče se ANO zrovna soustředilo. Zatímco v prvních letech oslovovalo především podnikatele zklamané pravicí, postupně si lídr hnutí stále víc sahal pro poražené polistopadového vývoje. Praha je jasným centrem, Středočeský kraj už v sobě pak kombinuje dva světy. Ten první v těsném okolí Prahy, jenž se voličsky hlavnímu městu podobá, druhý ale v podobě „vnitřní periférie“, kde se výsledky víc blíží standardnímu celorepublikovému rozložení. A kandidaturou v Ústeckém a Moravskoslezském kraji svoji ideovou metamorfózu Babiš úspěšně zakončil. V letošních volbách jede takhle „na jistotu“ nejen on, ale i třeba Kateřina Konečná. Její koalice STAČILO! na severní Moravě v evropských volbách získala necelých 14 procent. A i když na podzim přijde k volbám mnohem víc voličů, dává to jí i její straně solidní základ.