Studenti a senioři pod jednou střechou: Levný nájem výměnou za pomoc. Jak funguje a co oběma generacím přináší?

Než začneme se čtením, dáme si nějaké lehké procvičování na propojování mozkových hemisfér, co? To už přece umíte! Jedna ruka dělá tohle a druhá tohle, zahajuje společným cvičením dvaadvacetiletý student Jan Hampl pravidelnou schůzku se svými o tři generace staršími sousedy. Ve společném domě se potkávají pravidelně. Jako student umělecké školy s nimi často mluví o filmech, o hudbě a předčítá z knížek. Jako dnes. „Teď nás čeká dlouhá zima a Robert Fulghum se ve svých textech také s teplem loučí,“ představuje Jan seniorům autora a čte jeho text o zimě a jídle. Pak je nenuceně vtahuje do ­diskuse.

„Jaké jídlo máte spojené s pohodou domova a dobrou náladou?“ ptá se. „ Já miluju řízek!“ ozývá se jedna z posluchaček. „A k tomu kaše,“ přidává se další sousedka. „Spíš bramborový salát,“ reaguje další. Celá skupinka pak řeší recepty na bramborový salát, pečení buchet a společně s Honzou plánují, že by si v domě před adventem mohli udělat soutěž o nejlepší bramborový salát. Taková setkání mívá student se seniory v místním domě s pečovatelskou službou pravidelně. Sám tu bydlí. „Tady Honzík  nás sdružil dohromady. Oba chlapci nám vždycky rádi pomůžou. Třeba s internetem, s tím už moc neumíme, s Honzou čteme, se Zdeňkem sportujeme, jsme moc rádi, že je tu máme,“ popisuje seniorka. 

Jan a Zdeněk

Podle průzkumu ISIC shání bydlení obtížně víc než polovina studentů a dvě třetiny to finančně zatěžuje. Některé městské části jim proto nabízejí levné byty v domech s pečovatelskou službou za zlomek ceny běžného tržního nájmu. Musí se ale zavázat, že budou určitý počet hodin věnovat pomoci a programům pro seniory z domu. V  Praze 6 tento model funguje už čtvrtým rokem a další části se přidávají. 

V místním domě s pečovatelskou službou v pražských Dejvicích teď bydlí dva studenti – Jan Hampl a Zdeněk Braum. Oba jsou mimopražští vysokoškoláci, kteří měli problém sehnat ve městě bydlení podle svých představ. Oba se přihlásili na výzvu městské části, která nabízí toto mezigenerační bydlení, a oba nakonec vybrali. „S kamarády jsem sháněl spolubydlení a bylo to šílené. Když už odpovídalo našim požadavkům, řekli, že nechtějí studenty. Tak jsem byl první rok školy na koleji, kde jsme byli v malém pokoji tři. Po roce jsem žádal o kolej znovu, ale to už mi je z kapacitních důvodů nedali. Takže jsem hledal bydlení, ale cenově to bylo všechno tak kolem třinácti patnácti tisíc, což je celkem dost. A potom na Facebooku na mě vyskočilo, že Praha 6 nabízí možnost bydlení se seniory, tak jsem neváhal a napsal,“ popisuje dvaadvacetiletý Jan.