Nahota ukazuje sebepřijetí. Rakovina mě naučila nápady neodkládat, říká fotografka Šimková. Projděte si její snímky!
Fotografka Martina Šimková nestojí pouze za objektivem. Sama se stala inspirací – pro silné fotografie, i pro letošní dobročinné směřování soutěže Akty X. Právě ona mě oslovila s návrhem podpořit online aukcí fotek "Akty X: Pomáháme krásou" právě spolek Bellis. Na natáčení videopozvánky na výstavu mi dokonce přinesla ukázat knihu "Nejsi na to sama" od spolku Bellis, který ji během její vlastní onkologické léčby provázel a podporoval. Nemohla ji a práci Bellisek vynachválit. Martina se v aktuálním ročníku soutěže objevuje nejen jako autorka, ale i jako modelka – na silné zářijové fotografii Moniky Sandrové, zachycující ji bez vlasů a s portem pro chemoterapii na hrudi. O tom všem, i o jejím příběhu, mluví v rozhovoru níže. Nezapomeňte si také prohlédnout výběr nádherných snímků, které nám za poslední tři roky do soutěže zaslala. Zároveň vás tímto prosíme o nahlédnutí do naší online aukce vítězných fotografií z Aktů X a zvážení koupí fotoobrazu ve velkém formátu, či prostřednictvím drobného finančního příspěvku, přispět spolku Bellis a poděkovat tím za jejich neocenitelnou práci.
Pamatujete si, kdy jste poprvé vzala fotoaparát do ruky a co vás na focení nejvíc uchvátilo?
Bylo by to prima, ale moment si bohužel nepamatuji. Táta byl ale fotoamatér a dělával si temnou komoru v koupelně, jak to tehdy bývalo zvykem. Zažívala jsem tedy tu magii, když vzniká fotka a že focením lze zastavovat čas, zachytit moment, který se už nezopakuje. Pomoci tak paměti a trochu si i ukrást pro sebe krásu, kterou vidím a chci si ji zapamatovat.
Co vás přivedlo právě k aktové fotografii? V čem vidíte její sílu?
Ještě než jsem sama začala fotit, ráda jsem si prohlížela mj. fotografické časopisy a knihy (což mi zůstalo a nyní je to i vlastně mou profesí). Fascinovala mě asi nejvíc kombinace ženských křivek se zajímavým světlem.
Trvalo mi pár let, než jsem se odhodlala něco takového zkusit, i když jsem fotila třeba portréty a mezitím už sama měla zkušenosti z druhé strany foťáku; to mi nakonec asi také pomohlo se do toho pustit.
Baví mě hlavně spojení nahého těla, přírody a přirozeného světla, proměna člověka (v mém případě častěji ženy) před objektivem, to vizuální bezčasí, které vzniká, když jde stranou oblečení… A každé tělo i tvář jsou zajímavé, důležité je, jak je modeluje světlo a jaká je atmosféra během focení.
Může vzniknout krása (v absolutním slova smyslu), která se neopakuje a přesahuje konkrétní lidské tělo.
Nahota může být vnímána jako odvaha a zranitelnost – jak tuto symboliku vnímáte?
Nahota ukazuje přijetí sebe sama se všemi nedokonalostmi a otevření se nejen prostředníkovi (umělci), ale i divákovi. Metaforicky tím model odhaluje i svou duši, je takový, jaký ve skutečnosti je, a to chce odvahu.
Tím se ale stává zranitelným, protože ukazuje zároveň i své slabosti a toho lze zneužít…
Přeneseně může nahé tělo symbolizovat křehkost a pomíjivost života.
Pravidelně se účastníte soutěže Akty X. Co vás na této soutěži oslovuje?
Výzva, která motivuje nejen vidět svou fotografii (i v tištěné podobě!) v renomovaném médiu, navíc vždy v pěkné společnosti dalších fotografujících. Hlavně ale také přemýšlet nad dalšími tématy, a jedno, zda výsledné fotografie vyfotím, nebo použiju až později. Přinejhorším možnost tahat polozapomenuté kousky z archivu, na které se dřív nedostalo a tím je přivézt k životu.
V neposlední řadě možnost podílet se na vyzdvižení nějakého důležitého tématu díky charitativní aukci pořádané Reflexem a pomoci tak přispět potřebným organizacím. Vážím si té možnosti.
Sama jste prodělala rakovinu prsu – jaká byla vaše cesta nemocí a jak vás to změnilo jako ženu i jako umělkyni?
Od nálezu podezřelé bulky v prsu až po samotnou léčbu jsem nepovažovala za příliš komplikovaný průběh, anebo jsem to, jak jsem později zjistila, zvládala navzdory okolnostem možná lépe než jiní. Podpora mé rodiny a blízkých byla a je neocenitelná, jakožto i komunita Bellisek, díky jejichž knize jsem si mohla už v počáteční fázi představit, co mě čeká.
Věnuji se tomu, co mám ráda, jak mi jen tělo dovolí, protože moc dobře vím, že to není samozřejmé. Ještě víc si vážím každého času stráveného s lidmi, kteří jsou mi blízcí. Ráda bych neodkládala realizaci nápadů a setkání na později jako dřív, i když to není vždycky jednoduché i díky následkům léčby. A taky už vím, že zdraví je skutečně to nejdůležitější a všechno může být najednou jinak.
Na vítězné fotografii Moniky Sandrové jste modelkou vy. Jaký je příběh za touto fotografií?
S Monikou se známe už pěkných pár let a jsme si velmi blízké. Vše začalo – samozřejmě - u fotografie. Její styl focení, cit a kreativita jsou mi velmi blízké; jsem tedy vděčná, že můžu být součástí její tvorby jako model.
Nabízelo se tím pádem, abychom spolu zachytili i období, kdy jsem dočasně prošla velkou vizuální změnou, a to nejen ztrátou vlasů jako následkem chemoterapie. Bylo to ale hlavně setkání dvou kamarádek u sklenky vína, na které by si člověk měl udělat čas nejen v těžších chvílích.
Akty X: Pomáháme krásou
Vnímáte, že se nemoc nějak propsala i do vaší fotografické tvorby?
Souvisí to se snahou neodkládat věci na pozdější dobu, ta možnost už nemusí nastat, a nejen vinou nějaké nemoci.
Kde jste v těžkých chvílích nacházela sílu? Pomáhala vám tvorba i v tomhle období?
Čerpala jsem ji hlavně v lese, tam mi bylo nejlíp a nic jsem nemusela; a právě tam jsem mohla v té době i více fotit a užívat si povídání s návštěvami bez dřívějšího časového stresu.
A také návštěvami výstav nejen fotografických, rozšiřováním si obzorů a vnímáním krásy.
Velmi mi pomáhala setkání s přáteli, kterých mám právě ve fotografii asi nejvíc, o různá setkání spojená s fotografií tedy není nikdy nouze. V tomto období na ně bylo paradoxně nejvíc času a hodně mě nabíjela.
Spolek Bellis vám prý pomohl v těžkém období. Můžete popsat, čím pro vás byla jejich pomoc důležitá?
Už jsem zmínila, že hlavně jejich kniha, která je díky štědré podpoře dárců pro pacientky zdarma, mě provedla hlavní částí léčby. Bylo uklidňující vědět, co mě zhruba čeká a jak se s tím popasovaly ostatní pacientky.
Zároveň bylo dobré vědět, že je na dosah komunita „spolupacientek“, na které se mohu jednoduše obrátit, pokud si s něčím nebudu vědět rady, když třeba nebude možnost se zrovna obrátit na lékaře, nebo v případě ostychu. Internet jsou širé pláně a dá se tam snadno zabřednout do bludů a nepravd.
Škoda že jsem o tom nevěděla už těsně po diagnóze a také později neodhodila zbytečný stud, ušetřila bych si mnoho starostí.
Nedávno vyšlo pokračování oné knihy, ta je pro mě snad ještě cennější. Zabývá se následnou dobou po léčbě, kdy je žena oficiálně zdravá, v tzv. remisi, ale zároveň se vyrovnává s dlouhodobými následky léčby, včetně té případné následné. Často je potřeba radikálně přehodnotit svoje síly a možnosti.
Pořádají různé aktivity, kde se sejdou ženy, které mají podobnou zkušenost a jsou tedy schopné daleko větší empatie než ostatní, často i blízcí, to je velmi uklidňující a podpůrné.
Byla jste to právě vy, kdo navrhl, aby letošní dobročinná aukce soutěže Akty X
podpořila Bellis. Co vás k tomu vedlo a jaký máte pocit z toho, že se to opravdu uskutečnilo?
Mám obrovskou radost, že shodou okolností se Reflexu nápad líbil a že Bellis můžu alespoň symbolicky poděkovat a vrátit jejich podporu. Pomoci rozšířit povědomí o nich a jejich aktivitách mezi další lidi i případné pacientky a zároveň podpořit výběr potřebných prostředků pro další činnost Niki a spol.
Na čem teď pracujete? Máte před sebou nějaký další umělecký nebo osobní cíl, který byste ráda naplnila?
Jen shodou okolností jsem během nemocenské dostala možnost sestavit svou první průřezovou knížku, to by během pracovního nasazení nebylo možné. Utřídila jsem si tedy asi patnáct let focení aktů a portrétů. To mi dalo náhled do mé dosavadní tvorby a ukázalo tak možné další směřování…
Máte nějaké přání nebo vzkaz pro ženy, které se aktuálně nacházejí v situaci, kterou jste sama prožila?
Jak říká motto Bellisek, „Nejsi na to sama‘‘. Probrat svoje starosti s někým, kdo si tím prošel, říct si o pomoc, když zrovna není z různých důvodů možnost u blízkých nebo odborníků.
A všechno je dočasné, i nemoc. A že je třeba umět si dělat radost, pořád.
