V celé slavné debatě o hospodaření České televize pochopitelně jde o její hospodaření až na posledním místě. Jde o získání vlivu v relativně autonomní instituci, která má svoje chyby, ale jejím hlavním proviněním je, že není v táboře vládních stran.
Celá debata má i svůj globální kontext. Progresivistická levice po vítězství Donalda Trumpa a brexitu nikdy neuznala legitimnost těchto hlasování a rozjela celosvětovou akci proti „fake news“ a „hate speach“ a zdémonizovala manipulace, jež na sociálních sítích provádí Rusko.
Ruská civilizace po ztrátě komunistické ideje nemá takovou přitažlivost, takže si musí přízeň světové veřejnosti získávat podporou různých spřátelených médií nebo novin. V éře sociálních sítí to dominantně dělá na nich. Rusové to dělali před sto padesáti lety a budou to dělat i za dalších sto let.
V tažení progresivistické levice je příliš cítit snaha vytvořit z médií „safe space“, což jsou na mnoha západních univerzitách prostory, kde nesmějí být studenti vystavováni opačným názorům. Některé západní univerzity se kompletně celé podobají monokulturním „safe space“ zónám.
Jejich protihráčem je populistická pravice, která poukazuje na to, že většina novinářů a učitelů na univerzitách a pracovníků neziskovek jsou stoupenci liberální levice a jejich zastoupení neodráží názorové rozložení ve zbytku populace. To je sice pravda, ale v éře kabelových televizí, sociálních sítí a soukromých univerzit tomu mohou konkurovat ještě jinak než mocenskými zásahy.
Pseudointelektuální tance
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
