Čtu, že hnutí #MeToo má další oběti – legendárního operního pěvce Plácida Dominga a herce Roberta De Nira.
První z nich má po kariéře, protože si jakési vyšeptalé subrety po desítkách let vzpomněly, že je Plácido sexuálně obtěžoval. Možná je zval na večeři do hotelu nebo něco podobně perverzního. Není tedy divu, že Metropolitní opera v New Yorku mu v reakci na zjevené zločiny zrušila smlouvu. A další operní domy, ve kterých vystupoval tento sexuální predátor, budou jistě následovat. Kdo by se dnes nechal vláčet a uvláčet levicovými médii, kdo by se chtěl nechat uvřískat zapálenými feministkami, shlukujícími se v bizarních neziskových organizacích. Raději pryč s Domingem, bude klid na operní práci.
Druhá kauza je méně třaskavá, o to zajímavější. Zatím se De Nirovy role nevystříhávají ze Zuřícího býka, Kmotra, Mafiánů nebo Vrtěti psem, ale skvělého herce už ovinula temná sexistická mračna. De Nirova někdejší asistentka na něj totiž podala žalobu z obzvláště otřesného zločinu – mluvil před ní v kanceláři hodně obhrouble. Žádá tedy odškodné přes 200 miliónů korun. Až potud je vše jasné. Zajímavé ovšem je, že ještě před tím, než asistentka zažalovala De Nira, jeho firma naopak zažalovala ji – prý v kanceláři sledovala místo práce seriály a ukradla Nirovi tisíce dolarů pro potřeby svého hýřivého života. Očekávám kompromis. De Niro mluvil sprostě jen trošku, asistentka nekradla, ale jen sledovala seriály (nebo nesledovala, ale jen kradla). Niro zaplatí poloviční odškodné v přepočtu pouhých 100 miliónů korun a nebude vracet oba Oscary, ale jen jednoho. Mazat jeho role z filmů se nebudou. Asistentka nebude požadovat vrácení ztraceného pracovního místa.
Na podobných případech mě ovšem irituje opakující se pokrytecký titulkový aparát, doprovázející podobný typ zpráv: „Hnutí #MeToo má další oběť.“ – „V síti #MeToo uvízl další slavný muž.“ A tak dále a tak podobně. Přitom hnutí MeToo k nám nepřiletělo z vesmíru ani nevyrostlo na hollywoodských kokosovnících. Spustily ho konkrétní ženy s velmi konkrétním cílem. Zničit a oškubat slavné muže. Nikdo mě nepřesvědčí ani o tom, že na začátku byl dobrý úmysl naučit muže, že některé typy chování k ženám jsou za hranicemi dobrého vychování. Ty hranice přece jsou dávno stanoveny nepsanými pravidly i psanými zákony.
Při vědomí desítek zničených kariér mnohdy skvělých lidí nemusíme ovšem propadat totální trudnomyslnosti nad stavem světa. Stačí si připomenout příběh jedné konkrétní ženy – spoluzakladatelky #MeToo Sandry Mullerové. Příběh, jenž vede k naději. Francouzská novinářka Mullerová kdysi obvinila šéfa televizní stanice Equidia Erika Briona ze sexuálního obtěžování a nakonec bylo soudem její obvinění klasifikováno jako pomluva a nádavkem musí zaplatit obviněnému odškodné ve výši 516 tisíc korun. Byla to Sandra Mullerová, která ve Francii před několika lety rozjela hnutí #BalanceTonPorc, volně přeloženo „Ukaž to prase“, v jehož rámci Francouzky sdílely své příběhy sexuálního ponižování. Redakce časopisu Time ji dokonce zařadila mezi prestižní Osobnosti roku. Ukázala totiž prase, že.
Jenže co platno. Plácido Domingo už si v Metropolitní stejně ani nepípne.
