Právě probíhá soud s Ludvíkem Berouskem, který dělal z mrtvých tygrů jídlo a mastičky pro bohaté Asiaty. Jeho průběh ukazuje slabomyslnost evropských ochranářských zákonů. Díky nim je u nás trestná spousta věcí. Jde o věci nelegální, nezákonné, na kterých ale není nic špatného. Činy Ludvíka Berouska nejsou ničím špatným ani trestuhodným, nepoškodily přírodu, neohrozily tygry, a to, že jsou u nás trestné, ukazuje na fakt, že jsou evropské zákony na ochranu přírody postavené na hlavu.
Jen na úvod: Ludvík Berousek, provozovatel zooparku souzený za výrobu mastí z tygra, je někdo jiný než Jiří Berousek, provozovatel cirkusu, který sice nikdy tygry nechoval, ale před jehož cirkusem ochranáři demonstrují proti týrání tygrů.
Jídlo jako každé jiné
V jejich přirozeném prostředí je pro tygry ochrana nesmírně důležitá, ale třeba v Indii už skoro nemožná. Tygr totiž potřebuje poměrně velký prostor, kde může nerušeně lovit. A v Asii už jsou skoro všude lidi. Proto jsou (nejen) tygři vytlačováni naším druhem, džungle káceny, původní biotopy ničeny, a smrt každého v přírodě zatím ještě přežívajícího tygra je z ochranářského hlediska malér. V evropských cirkusech a zoologických zahradách se však chovají tygři dlouhé generace, po které žijí a množí se v lidské péči, a je velmi těžké v Evropě dohledat nějakého tygra odchyceného ve volné přírodě.
Tygři v cirkusech jsou prostě tygři domácí. Tygr se totiž – podobně jako jeho u nás častější příbuzný, kočka domácí – množí jako kočka. Takže když si pořídíte v zoo odchovaný párek dospělých tygrů a pár let počkáte, máte tygrů opravdu hodně. V případu Ludvíka Berouska soud posuzuje tři úhyny a následné zpracování tygrů z loňska. Ludvík Berousek se hájí tím, že šlo o uhynulá zvířata z odchovů, obžaloba bazíruje na tom, že tygr je chráněný, a proto se nesmí vařit. Podle mne jde o bohapustý formalismus.
Trestný čin, který není trestuhodný
Především – sám vůbec nejím maso z predátorů, masožravců, ale ne z morálních, nýbrž z estetických důvodů. Mám (iracionální) pocit, že musí na rozdíl od masa býložravců smrdět. Ale stejně tak nejím ani králíka a jiné hlodavce, protože si myslím, že člověk moudrý nemá jíst zvířata tak podobná kryse. Jinak – racionálně vzato – není na konzumaci masa tygra ani jiné šelmy nic špatného. Omlouvám se redakčním kolegyním, chovatelkám koček, ale steak ze lva je prý velmi chutný. A pokud je ta šelma – v našem případě tygr – z odchovu, po generace v lidské péči, a navíc nebyla kvůli jídlu usmrcena, ale chcípla sama nebo musela být utracena? Co je v takovém případě na vaření masa z takového zvířete špatného? Kdo dojde újmy, kde vznikne škoda, kdo tím trpí, jak je poškozena příroda, kdo je uražen, ponížen či diskriminován? Nic a nikdo! Trestní stíhání za vaření masa chcíplého tygra je trestní stíhání činu, na kterém není naprosto nic nelegitimního, špatného či trestuhodného. Přesto Ludvík Berousek stojí před soudem.
Kdo vyhodí pneumatiku do lesa, poškodí přírodu víc než Ludvík Berousek vařením chcíplých tygrů. Z hlediska ochrany přírody je úplně jedno, jestli mrtvou kočku rozemelou v kafilerii na kostní moučku do granulí pro psy, nebo v specializované provozovně na nefunkční afrodisiakum pro bohaté Číňany. Tygr jer mrtev tak jako tak, a pokud někdo vidí radši, když jej snědí psi než Číňané, tak to u něj zavání rasismem. Proto upřímně doufám, že soud vezme v úvahu, že počínání Ludvíka Berouska bylo v kontextu hloupých ochranářských zákonů asi nelegální. Ale že nebylo ani nelegitimní, ani trestuhodné. Že nikomu neublížilo, nepoškodilo přírodu, nikomu nezpůsobilo škodu, a proto není potřeba jej nijak trestat.
