Henry Cotton byl přesvědčen o tom, že psychické poruchy vyvěrají z neléčených infekcí v lidském těle. Prosazoval proto u pacientů kompletní odstranění zubů, v nichž měly dle něj záněty nejčastěji sídlit. A jelikož byl mladý doktor chráněncem slavného psychiatra Adolfa Meyera, dostal záhy příležitost k tomu, aby domněnky ověřil v praxi.
V roce 1907 se stal ředitelem Trentonské psychiatrické nemocnice v New Jersey. Krátce po dovršené třicítce tak mohl začít svou hrůzovládu nad vyhlášenou léčebnou. K jeho překvapení zjistil, že odstranění zubů neuzdravovalo pacienty zdaleka v takové míře, v jakou Cotton doufal. Jediným jistým výsledkem operací bylo ztížené přijímání potravy pacientů a logické komunikační problémy. Mladý ředitel si neúspěchy ospravedlňoval tím, že se infekce musela v daných případech rozšířit ještě dále do těla. Považoval proto za nutné vytrvat a pokračoval postupným odstraňováním dalších částí těla. Pacientům odoperovával žlučníky, mandle, části žaludku, varlata i vaječníky.
Mladý doktor navzdory neúspěchům tvrdil, že jeho metoda dokáže vyléčit 85 % pacientů. To logicky vzbudilo vlnu nadšení. Ostatní lékaři byli ohromeni a chtěli Cottonovy operace replikovat. Rodiče dětí s psychickými poruchami se snažili ze všech sil vměstnat do nabitého pořadníku Trentonské nemocnice. Cottonův věhlas brzy překročil oceán a i v Evropě se mluvilo o údajném převratu v léčbě „šílenství“. Současně s doktorovou slávou ale stoupal i počet jeho obětí. V jednu dobu umíral dokonce každý třetí pacient. To se v Trentonské nemocnici rychle rozneslo a další lidé odmítali převoz na operační sál. Často je tak museli fyzicky přemoct Cottonovi asistenti.
Kontrola odhalila děsivé výsledky
Tváří v tvář neúprosným statistikám tvrdil mladý ředitel, že většina zemřelých pacientů byla v žalostném stavu již dávno před operací. Na obvinění ze špatného zacházení s klienty pak Cotton zareagoval takřka kompletní obměnou personálu. Přesto ale všechny nepřesvědčil. V roce 1924 bylo zahájeno v Trentonské nemocnici rozsáhlé šetření. Vedla ho doktorka Phyllis Greenacreová, rovněž oblíbenkyně slavného Adolfa Meyera. Rychle přišla na to, že nemocniční záznamy byly vedeny chaoticky a pokud už existovaly, tak si často zcela odporovaly.
Ve své zprávě nakonec popsala příběh 62 pacientů. 17 z nich zemřelo ihned po agresivních procedurách na sále. Další pak po několika měsících utrpení. Stav tří se sice zlepšil, ale symptomy přetrvaly. Jen pět se údajně uzdravilo zcela. U zbytku pacientů nebyla zaznamenána žádná změna. Doktorka Greenacreová navštívila údajně vyléčené pacienty a obratem zjistila, že ani jejich stav se nijak nezlepšil. Veřejný obraz Henryho Cottona začal dostávat trhliny. Se svědectvím o doktorově brutalitě najednou vystupovali pacienti, jejich rodiny, i bývalí zaměstnanci.
Znovu na vrchol
Ředitel Trentonské nemocnice začal (velmi příhodně) v průběhu vyšetřování sám pociťovat psychické problémy. Když se však přehnal mediální zájem o skandální závěry vyšetřování, Cotton se kupodivu uzdravil. Časem na Trenton zapomněl i senát státu New Jersey. A psychiatr pak veřejně vystoupil s tvrzením, že sám sebe zázračně vyléčil díky několika vytrženým zubům. V rámci marketingu dokonce preventivně odstranil celý chrup i manželce a dětem. Legenda se začala znovu šířit a o šílené operace byl opět zájem. Cotton přednášel v USA i Evropě, otevřel si úspěšnou soukromou kliniku, stal se emeritním lékařem.
Navzdory důchodovému věku pak přišel ještě s jednou, poslední šílenou teorií. Veřejně začal doporučovat kompletní odstranění tlustého střeva u dětí, čímž se mělo zabránit nechtěným zlozvykům. Jako například masturbaci. Jeho nadvládě nad Trentonem byla učiněna přítrž až ve 30. letech. Tehdy nové šetření prokázalo, že pacienti, které Cotton neléčil vůbec, se uzdravovali ve větší míře než ti, jež prošli jeho rukama. Šílený psychiatr se důkazům samozřejmě bránil, ale poslední mediální bitvu už nevyhrál. V roce 1933 zemřel, zcela nepotrestán, na zástavu srdce. Celkem provedl na 650 operací a zabil stovky lidí. Počet vytrhaných zubů se odhaduje na 11 tisíc.
