Jak se politická korektnost odráží ve videoherním byznysu? Je Mark Zuckerberg sociopat? A proč leží ve světě českého filmu peníze na zemi a nikdo je nesbírá? Na otázky Reflexu odpovídá Daniel Vávra (44), jeden z nejúspěšnějších českých vývojářů a tvůrců nejen na poli videoher.
V anglosaském on-line prostředí jsou již několik let populární přes hodinu trvající příspěvky, ať už podcasty, nebo YouTube videa, v nichž protagonista mluví na určité téma. Do Česka tento formát pomalu proniká. Zatím nejlépe jde u nás tvorba obdobného druhu obsahu komusi poněkud překvapivému. Do youtuberství se totiž pustil Daniel Vávra, vývojář mezinárodně úspěšných herních titulů Mafia či Kingdom Come, šéf respektovaného studia Warhorse.
Poslední měsíc přidává každou sobotu na YouTube nový díl pořadu Jáma Pekel. Počty zhlédnutí jdou do statisíců. Vávra sice začal svým pohledem na koronavirus, ale rychle přeplachtil k obecnějším tématům: ekologie, svoboda slova na internetu, politická korektnost.
Jak se stane čtyřiačtyřicetiletý majitel videoherního studia youtuberem? Nuda v karanténě?
Už delší dobu jsem měl pocit, že tady něco podobného chybí. Všichni mě přesvědčovali, že české obecenstvo pro tohle není, že Češi se rádi dívají na hlouposti a nabídka odpovídá poptávce. Neměl jsem ten pocit. Přišlo mi, že je tu velká díra na trhu. Tak jsem to zkusil. První dvě videa věnovaná koronaviru byla ode mne dost troufalá, nejsem epidemiolog. Ale v úvodním chaosu, kdy každý tvrdil něco úplně jiného, jsem se na týden ponořil do dostupných informací a pak ve videích shrnul, co jsem se dozvěděl. Bál jsem se, že budu za úplného blbce, a tak mě šokovalo, když první video mělo sto tisíc zhlédnutí. Já čekal tak pět. A hlavně: pozitivní hodnocení bylo devadesát devět procent. Potvrdil se mi můj předpoklad, že o formát, kdy někdo klidně i přes hodinu mluví na určité téma, je relativně slušný a nabízí spíš konzervativní názor, je v Česku zájem. Mám sledovanost skoro jako DVTV.
Ve Spojených státech je už segment politických youtuberů hodně rozvinutý, zprava i zleva. Lidé jako Joe Rogan či Ben Shapiro už mají větší sledovanost a vliv než komentátoři tradičních médií. Sledujete tuhle scénu a inspiroval jste se jí?
Naučil jsem se to poslouchat při cvičení místo hudby. Nejdřív jsem zjišťoval, jestli je opravdu ten americký Fox tak hrozný, objevil jsem Tuckera Carlsona a Lauru Ingrahamovou a zjistil, že není tak hrozný, jak lidi, kteří to nikdy neviděli, tvrdí, a pak jsem si našel podobné lidi na YouTube, třeba Andrewa Klavana z Daily Wire. Doba je taková, že já, který moc nemusí katolíky, poslouchám talkshow hardcore katolíka, jenž v dotazech diváků odpovídá na otázky typu, jestli mít sex před svatbou, a je u toho vtipný. Klavanova talkshow je jinak samozřejmě o politice, ale lidi se ho tam občas ptají na osobní problémy. Já za normálních okolností nemám tuhle guru mentalitu moc rád, ale dnešní doba je tak úchylná, že jsem se dostal až ke sledování podobných věcí. A Klavan je chytrý a vtipný chlap.
V čem vidíte úchylnost dnešní doby?
V tom, že lidé, k nimž já bych dřív neměl názorově nijak blízko, jako třeba silně věřící Klavan, jsou najednou jediní, kdo má odvahu říkat věci, co mi dávají smysl.
V Americe, ve Velké Británii a nakonec i v Česku, kde vládne tandem Zeman–Babiš, přece nejsou u moci nějací levicoví progresivisté či radikálové.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
