Osobnost XX ANTONÍN HOLÝ: AIDS? Stačí jedna tableta denně | Reflex.cz
reklama
nahoru

Osobnost XX ANTONÍN HOLÝ: AIDS? Stačí jedna tableta denně

Kateřina Kadlecová9. dubna 2009 • 11:50
Osobnost XX ANTONÍN HOLÝ: AIDS? Stačí jedna tableta denně
Antonín Holý
• foto: 
Profimedia.cz

Po necelých čtyřech letech opět přinášíme rozhovor s prof. RNDr. ANTONÍNEM HOLÝM, DrSc., dr. hc. mult. (72) Organický chemik totiž s přehledem zvítězil v anketě svých vědeckých kolegů – je naším nejvýznamnějším vědcem posledních dvou dekád. Výsledek ankety podporují milióny lidí užívajících Holým vyvinuté léky i velmi vysoká citovanost jeho prací podle databáze Web of Science. Objevitel antivirotických látek užívaných v lécích proti AIDS či žloutence typu B je však sám nemocen; iniciace rozhovoru proběhla po telefonu, interview samo už prostřednictvím e-mailu.

reklama


Pane profesore, pohybujete se v české vědě již padesát let. Jak se změnili lidé ve vašem oboru působící? Jsou jejich motivace, kvalifikace, zapálení pro věc konstantní, nebo v době Internetu a zahraničních stáží dělají vědu jiní lidé?

Myslím, že tu nějaký rozdíl je. Všichni jsme se za ta léta přece změnili. Ale vy máte zřejmě na mysli mladé lidi, nováčky. Jsou velice dobří po odborné stránce, ambiciózní, vědí, co chtějí a kdy a jak toho chtějí dosáhnout. Jsou fundovaní po jazykové stránce; je prostě vidět, že mají zkušenosti ze světa.


Jak podle vás zvládla česká věda přechod z komunistické společnosti na tržní hospodářství? Jak se za posledních dvacet let změnila?

Změnila se značně. Už to není výkladní skřín režimu, na kterou se z druhé strany železné opony pohlíželo se značnou blahovůlí, protože začalo jít o peníze. Takže bylo jasně rozlišitelné, kdo pracuje na něčem, co je momentálně hodnoceno jako důležité. V tvrdé soutěži o granty se ovšem začaly hned projevovat také (typicky české?) prvky závisti, která místy přecházela až v nenávistné projevy. Ještě dnes, po dvaceti letech, jsme svědky toho, jak se z vyšších míst kladou překážky svéprávnému postavení Akademie věd ve vztahu k vysokým školám nebo jak se stálými pokusy o nová a nová „hodnocení“ snaží byrokracie dosáhnout žádoucí změny potřebné k tomu, aby mohla vědu řídit.


Zejména na samém začátku milénia se hodně diskutovalo o odlivu českých mozků do zahraničí. Je ve vědě nutné vyrazit někam na zkušenou?

Vy sám jste se vlastně k virologii blíže dostal v zahraničí, když jste se v německém Göttingenu v roce 1975 seznámil s belgickým lékařem Erikem De Clercqem ... Odliv na přelomu tisíciletí se netýkal jen českých mozků, podobná situace byla v celé Evropě. Ačkoli sám jsem zůstal a pracoval tady, tvrdím, že každý z mých doktorandů by měl povinně odjet na dva až tři roky do ciziny na zkušenou a vystřídat tam alespoň dvě akademická místa a jedno v průmyslovém výzkumu, aby poznal ten rozdíl.


Co podle vás dnešnímu českému školství a vědě chybí nejvíce? Jsou to peníze, struktura, nebo všeobecné nadšení?

O peníze tu vlastně ani nejde. Hlavně se nedostává zájmu o technické vědy. Je na učitelích, aby v mládeži vyvolali a udrželi zájem o matematiku, fyziku a chemii, na rodičích, aby tomu napomáhali, a na celé společnosti, aby ukázala, že si bez těchto věd nelze představit racionální vývoj. Aby to společnost dokázala tím, že přestane oslavovat všelijaké pochybné happeningy, pophvězdy a podprůměrné baviče v televizních programech či nečinně přihlížet řádění lůzy na sportovních stadiónech. Je teď na nás, vědcích, abychom se konečně zbavili onoho chronického komplexu méněcennosti a přestali s marným bojem s hloupostí pseudovědeckých absurdit v bulvárním tisku i s byrokratickou hydrou – konkrétně v Učené společnosti už nedávali další prostor nekonečným a zcela zbytečným diskusím o hodnocení vědy a jeho pochybných administrativních kritériích.


Podařilo se vám vyvinout několik neobyčejně významných látek, které jsou základem léků proti AIDS nebo žloutence typu B. Myslíte, že by vaši práci ovlivnilo, kdybyste seděl, řekněme, na Princetonu nebo na Harvardu a nerozhodl se zůstat v ČSSR?

Jsem organický chemik, pracující v oblasti chemie nukleových kyselin, tedy v dosud u nás opomíjené medicinální chemii. To, co se mi přihodilo, totiž že jsem nalezl novou skupinu látek s biologickými účinky, se mi mohlo přihodit kdekoli na světě. Stalo se to vlastně i díky tomu, že jsem směl nerušeně pracovat na určité hypotéze, bez větších nároků na finanční prostředky a přístrojové vybavení. To by se mi bylo na Západě asi nepodařilo.


Jak jste na prostředek účinný při léčbě AIDS přišel?

Není v tom nic mimořádného – určitě jsem neměl v úmyslu nalézt lék proti AIDS. Shodou okolností má tahle látka optimální parametry ve srovnání s ostatními, které jsem připravil na základě objevené původní struktury. Její účinek je ovšem omezen právě jen na virus HIV, který je původcem AIDS, a na virus lidské hepatitidy B. Oba tyto viry mají určitou společnou vlastnost, kterou se liší od ostatních virů, a často se také společně vyskytují. Co se týče praktického využití objevených látek, to byla celkem komplikovaná cesta. I při patentování objevu a při hledání farmaceutického partnera, kde jsme využili našeho vztahu k belgickým kolegům. Čím jsou vaše antivirotika tak výjimečná? Na světě se přece testovalo mnoho léků na AIDS a u některých byla prokázána účinnost. Především nízkou toxicitou a výbornou snášenlivostí. A potom jiným mechanismem účinku, takže je lze snadno použít v kombinaci s jinými léky na AIDS. Také je obtížné, i uměle, vyvolat vůči nim rezistenci. A hlavně stačí jedna tableta denně.


Předpokládám, že výroba takového léku je drahá.

Hlavní jsou náklady na klinické zkoušky; ty kvůli přísným předpisům dosahují obrovské výše. Ostatní náklady, včetně ceny samotného preparátu, jsou zřejmě téměř zanedbatelné.


Přijdou vám v této souvislosti zisky farmaceutických firem oprávněné?

Nejsou o nic víc nemorální než prémie vyplácené ředitelům krachujících bank nebo falešná solidarita při proplácení léků na AIDS narkomanům a prostitutkám naší VZP. Vzhledem k nákladům na uvedení léku do praxe a k vysoké rizikovosti celého procesu se mi zisky zdají oprávněné. Ostatně většina těch zisků se věnuje na vývoj dalších léků.


Dá se ve vědě zbohatnout? Odpovídá plat vědeckého pracovníka význačnosti jeho vynálezu, nebo má vliv trend ve vědě či poptávka veřejnosti a vynálezce nové formy prsních implantátů dostane víc peněz než ten, kdo najde lék na rakovinu?

Obávám se, že platí spíše ta druhá alternativa. A ani se moc nedivím.


Peníze z vašich licencí ostatně dostává váš zaměstnavatel, Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Je to tak správné?

Určitě, protože jak jinak bych mohl k té věci vůbec přijít? Podle zákona je zaměstnavatel potenciálním vlastníkem veškerých patentů i know-how svých zaměstnanců, vytvořených pracovním procesem, pokud o ně projeví zájem.


Jak to vypadá s vaším přípravkem účinkujícím v léčbě rakoviny – testuje se stále, nebo se už pokročilo k výrobě?

O výrobě se zatím vůbec nedá hovořit. Pokud vím, probíhají nadále zkoušky. Nepokládal jsem za etické se na to osobně vyptávat, ale samozřejmě bych se to také rád dozvěděl. Takže podaří-li se vám to zjistit …


Na čem nyní pracujete?

To, co teď děláme, je určeno z velké části závazkem, který máme vůči belgickým partnerům i americkým NIH (National Institutes of Health; pozn. aut.), kteří část výzkumu financují. Pracujeme na vývoji nových látek použitelných k farmakoterapii takzvaných poxvirových infekcí, které jsou strašákem naší doby. Máme několik kandidátů na opravdu účinné látky. Kromě toho pracujeme s australskými kolegy na využití našich látek při léčení malárie. Rádi bychom se angažovali i v hledání léků proti jiným chorobám nevirového původu, jako je například TBC nebo černý kašel, které jsou na vzestupu i u nás. A s kolegy v Českých Budějovicích pracujeme na využití našich látek k ozdravení klonových kultur hospodářsky využitelných rostlin, napadených určitým druhem rostlinných virů. Angažujeme se i ve veterinární medicíně, kde jsou virové infekce neméně časté než v medicíně humánní – jak hledáním nových látek s Veterinárním ústavem v Brně, tak i jejich praktickým využitím ve spinoff Katolické univerzity v belgické Lovani (spin-off je termín označující firmu založenou za účelem využití a rozvoje duševního vlastnictví univerzity až do formy produktu nebo služby uplatnitelné na trhu; pozn. red.). Protinádorový či antileukemický program sice nemáme, ale zajímají nás příslušné účinky, takže je u nových látek rutinně testujeme.


Přednášíte ještě na pražské a olomoucké univerzitě?

Bohužel už přednášet nedokážu – hlas mne docela opustil. Takže jsem to předal své bývalé doktorandce, která má pedagogické nadání a zřejmě jí to jde velice dobře. Chystáme se nyní společně využít našich oboustranných zkušeností a připravit do tisku druhé, přepracované a doplněné vydání mé monografie v angličtině. Také vedu čtyři doktorandy a jednu studentku magisterského studia. A k tomu mám hromadu plánů.


Profesor Václav Pačes, tehdejší předseda Akademie věd ČR, prohlásil, že budete pro tento rok nominován na Nobelovu cenu. Jak jste tuto zprávu uvítal?

Se značnými rozpaky. Obávám se, že tahle cena se příliš zpolitizovala. A nerad bych se stal předmětem politické spekulace. Nemyslím tím na adresu vedení Akademie nic zlého a beru to jako nejvyšší uznání pro svou práci spojenou s belgickým partnerem, profesorem De Clercqem. Také je tu otázka oboru, za který se cena může udělovat. Protože za medicínu určitě ne a za chemii také stěží, neboť pro chemii to takový přínos zase nebyl. Obdobnou cenu dostali profesoři Elionová a Hitchings za farmakologii a přínos ve vědní oblasti medicíny. To byli ale pionýři v oboru, a navíc měli bohaté a vlivné zázemí velké firmy.


Co je nyní v chemii pro badatele největší výzvou?

Zbývá objevit a uvést do vzájemných souvislostí prakticky všechno. Rozhodně to bude práce pro několik generací.


prof. RNDr. ANTONÍN HOLÝ, DrSc., dr. hc. mult. (*1936), je podle svých kolegů nejvýznačnější osobností české vědy. Objevil látky, z nichž se vyrábějí léky používané po celém světě: Vistide, léčící pásový opar nebo pravé neštovice, Hepsera, účinná proti hepatitidě typu B, a Viread proti viru HIV. Profesor pracuje již téměř padesát let v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, je autorem či spoluautorem zhruba 700 odborných publikací a šedesáti patentů. S manželkou, inženýrkou potravinářské chemie, a dvěma dcerami žije v pražských Horních Počernicích. Podrobněji se o osudech profesora Holého dočtete v jedné ze dvaceti kapitol publikace Příběhy české vědy (Academia, 2002).



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama