Exorcismus nebo život: Nejzáhadnější zdokumentovaný případ vymítání ďábla v dějinách | Reflex.cz
reklama
nahoru

Exorcismus nebo život: Nejzáhadnější zdokumentovaný případ vymítání ďábla v dějinách

Leila Chadalíková17. října 2016 • 17:30
Exorcismus nebo život: Nejzáhadnější zdokumentovaný případ vymítání ďábla v dějinách
foto: youtube.com

Exorcismus ve více či méně zřetelné podobě existoval a existuje snad ve všech církevních společenstvích. Nejznámějším je exorcismus římskokatolický. V roce 2014 papež František zdůraznil užitečnost vymítačů ďábla, kteří podle něj pomáhají lidem bojujícím s démony. O tom, že exorcismus v žádném případě neupadá jako dávná středověká metoda v zapomnění, svědčí také to, že zatím co byl v Česku ještě nedávno jeden exorcista, dnes jich je osm. 

reklama

Celosvětově nejznámější případ exorcismu, jenž skončil tragickou smrtí, se odehrál v sedmdesátých letech. V roce 2005 byl dokonce zfilmován režisérem Scottem Derricksonem. Během natáčení byl název změněn z The Exorcism of Anneliese Michel na The Exorcism of Emily Rose. V České republice je ovšem známý pod názvem V moci ďábla.

Život před exorcismem

Anneliese Michel se narodila do katolické rodiny a byla vychována jako hluboce věřící. Spolu s rodinou se účastnila dvakrát týdně mší a měla i na tehdejší poměry opravdu přísné rodiče. Jedna ze čtyř dcer nábožensky založených rodičů žila spořádaným životem v bavorském Klingenbergu a nic nenasvědčovalo tomu, že její životní příběh vstoupí do dějin.

Na podzim roku 1968, chvíli před šestnáctými narozeninami, prodělala Anneliese svůj první velký epileptický záchvat. Byla jí nasazena antiepileptika, a přesto, že se jí dařilo dobře ve škole a doma byla považována za bezproblémové děvče, lidé z jejího okolí vypovídali, že Anneliese začala být čím dál zvláštnější. Zmiňovala, že cítí během záchvatů cizí sílu, a byla stále pevněji přesvědčena, že je posedlá ďáblem.

První vize

Následující rok zažila Anneliese první vize, způsobené spíše než halucinací zřejmě silnou imaginací, jejímž obsahem byla podle jejích slov „obrovská šklebící se tlama ďábla“ („riesige teuflische Fratze“). Následné neurologické vyšetření nepotvrdilo žádnou patologii. Tato vize se jí však vracela a ona postupně propadala apatii a depresi. Přidaly se hlasy, které dívce našeptávaly, že je prokletá a shnije v pekle.

Zoufalí rodiče žádají církev o pomoc

Imaginativní vize se dostavují stále častěji, Anneliese trpí hyperaktivitou, někdy je vzhůru celé dny a noci bez jediné minuty spánku. V záchvatech napadá sebe i své okolí a celé hodiny neartikulovaně řve (nekřičí, opravdu z hloubi duše řve jako raněné zvíře) a volá Ježíše s prosbou o pomoc. Po několika žádostech církev rodičům vyhoví a v roce 1975 würzburský biskup dá svolení k vymítání ďábla podle pravidel Rituale Romanum, sepsaných roku 1614.

Vymítání ďábla

Čtyřiadvacátého září 1975 se koná první exorcismus. Rodina vzhlíží k Ernstu Altovi a Arnoldu Renzovi, knězi a odborníkovi na exorcismus, kteří představují světlo na konci tunelu. Stav Anneliese je však již naprosto žalostný. Dočasně ochrnula a prodělala řadu křečových záchvatů. Vymítači se přesto rozhodnou zhostit svého úkolu a dvakrát týdně chodí k dívce domů, kde provádějí čtyřhodinový naprosto vyčerpávající rituál. „Nejsilněji Anneliese reaguje na svěcenou vodu. Vyje a zmítá se. Snaží se kousat kolem sebe, kope,“ poznamenal do svého deníku páter Renz. Některá sezení si církevní představitelé nahrávají – na záznamech dívka mluví hlubokým, chraptivým, zvířecím hlasem a exaltovaně řve. Exorcisté během exorcismu údajně hovořili se šesti domnělými démony, kteří se měli označovat jako Kain, Nero, Jidáš, Lucifer, Hitler a jeden francký farář.

Smrt Anneliese Michel a soud s exorcisty i rodinou

V letech 1975 a 1976 bylo na Anneliese Michel vykonáno celkem sedmašedesát exorcistických seancí. Zemřela 1. července 1976 v důsledku dehydratace a podvýživy. Tělo Anneliese vážilo 31 kilogramů. Soudní znalec z oblasti medicíny označil za vážné pochybení, že v závěru svého života nebyla Anneliese Michel zklidněna silnějšími léky a že nebyla i proti své vůli vyživována uměle. Dále se lékaři shodli, že by dívka mohla být zachráněna ještě týden před smrtí.

Zajímavostí je, že rodiče Anneliese obhajoval Erich Schmidt-Leichner, jenž předtím proslul jako právník několika nacistických zločinců. U soudu byly zveřejněny také nahrávky pořízené při vymítání.

Dva roky po dívčině smrti byli rodiče včetně obou exorcistů odsouzeni za zabití k šesti měsícům vězení, nakonec byl trest změněn na tříletou podmínku. Rozsudek byl velmi překvapivý vzhledem k tomu, že obžaloba navrhovala pouze finanční tresty pro exorcisty a uznání viny pro rodiče bez trestu.

Církevní komise nakonec prohlásila, že dívka posedlá ďáblem vůbec nebyla a že se exorcisté zmýlili v diagnóze. Přesto se u jejího hrobu scházeli poutníci a požadovali její blahoslavení. Tvrdili, že se její tělo nerozkládá, a tak byla 25. února 1978 exhumována. Tělo jevilo běžné známky rozkladu. 





Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama