Nové budovy v Kowloonu začala brzy ovládat mafie a nikým neregulované území se rychle proměnilo. Domy přestaly stačit náporu příchozích a začaly růst do výšky i šířky. Z původních pěti se většina dostala až na 14 velmi vratkých pater. Úpravy bez jakýchkoliv stavebních povolení vedly i ke vzniku ulic vysoko nad těmi původními a do dolních částí nově „opevněného města“ tak zcela přestalo svítit slunce. Dle dobových výpovědí zde bylo neustále vlhké a horké prostředí, jež se takřka nedalo vydržet. Postapokalyptickou atmosféru dokreslovaly všudypřítomné kabely s kradenou elektřinou a amatérské studně plné vody velmi pochybné kvality.
Na prostoru 2,6 hektaru zde žilo v době největšího rozpuku 33 tisíc lidí. Území s údajně nejvyšší hustotou populace na světě bylo rájem prostituce, hazardu a dealerů drog. Kromě nich zde ale vznikaly i legitimní podniky. Akreditovaným lékařům, kteří utíkali z Číny do Hongkongu, nebyla uznávána jejich praxe, a tak se jediným způsobem, jak i nadále vykonávat své povolání, stalo nikým neregulované, opevněné město Kowloon. Brzy tam za zubaři a doktory obecně začala chodit celá dělnická třída.
Většina restaurací v Hongkongu pak byla prý zásobována nudlemi, jež vznikaly právě tady. Ve vysoce nehygienických podmínkách, které nikdo nekontroloval. I navzdory všudypřítomné špíně však do opevněného města za jídlem mířilo mnoho lidí. Dal se tu totiž sehnat tradiční pokrm připravovaný z masa štěňat čau-čau, jejž Britové v Hongkongu už dávno zakázali. Existovaly zde dílny vyrábějící šaty, kabelky, peněženky, ale i třeba plastová ramínka. Vyrábělo se tu cokoliv, na co si vzpomenete. V nelidských podmínkách tu zaměstnanci otročili 14 hodin denně za mrzkou mzdu.
Bezpečnostní situace se v kowloonském opevněném městě postupem času stále zlepšovala, ale Čína ani Hongkong už na konci 80. let nehodlaly jeho existenci dále tolerovat. V roce 1987 začaly místní obyvatele společně vystěhovávat. Celá operace zabrala pět let a stála 3,7 miliardy hongkongských dolarů. Většina si na postup vlád stěžovala, protože lidé sice dostali peněžní kompenzaci, ale údajně byla příliš malá a většina z nich pak nemohla pokračovat v podnikatelských aktivitách.
