Kauzu burkini v akvaparku jsem zaregistrovala už v době, kdy běhala tzv. po sítích, ostatně kde v mém případě jinde. Když však začínala nabírat nečekané obrátky a burkini dostávaly v médiích stále více prostoru, začínala jsem tušit, že je otázkou hodin, než se stane nevyhnutelné. Až se opravdu otevřely dveře mé kanceláře a zazněla ona slova – půjdeš se koupat v burkinách.
Byl to naprosto logický požadavek. Šéfredaktor, jenž by nevyužil toho, že má jako jediný v zemi v redakci holku, která když se oblékne do burkin, vypadá jako „nefalšovaný originál“, by musel být blázen, kdyby tak neučinil.
S vědomím, že nejblíže arabskému světu jsem byla na dovolené v Dubaji, že neumím slovo arabsky, že se celý život koupu v bikinách a že dost možná vyjdu v očích lidí z celé reportáže jako kráva, která šla někam provokovat, jsem se vydala s celým týmem do Čestlic. Na místo, kde všechno začalo...
Reportáž Leily Chadalíkové a Jiřího X. Doležala si přečtěte v novém tištěném Reflexu č. 29, který vychází 20. července.
