Jan Kraus si ve svém pořadu v pátek osmého června dělal srandu z ministra spravedlnosti, že dal na web k veřejnému připomínkování návrh nového trestního zákona, klíčové právní normy. Kraus si dělá srandu ze všeho, leč tentokrát se netrefil. Veřejná diskuse o připravované legislativní normě je více než žádoucí. Já jsem v něm hledal pasáže týkající se drog.
Je jistě možné žertovat, že k trestnímu zákonu se budou moci vyjadřovat zloději a vrazi. Koneckonců ať se vyjadřují, stejně nakonec bude na poslancích, co schválí. U jiných, méně jasných trestných činů, než je loupež a vražda, je však bez jakékoliv ironie dobré, aby se k zákonu mohli vyjádřit ti, kterých se týká, neboť v řadě oblastí nemá zákonodárce ani zdaleka tak dobrý vhled jako občané.
CO ŘÍKÁ ZÁKON DNES?
Dobrou ukázkou takové oblasti je problematika pěstování konopí pro vlastní potřebu a jeho držení. Náš časopis již sedmnáct let obhajuje stanovisko, že pěstování a držení marihuany pro vlastní potřebu jsou ryze privátní záležitostí a nemají být regulovány státem.
V návrhu zákona je znovu zapracována jedna nejasnost, jež se v minulosti ukázala jako silně toxická a která by měla být odstraněna.
Před tím, než začnu citovat zákoník, musím upozornit, že na vymáhání litery zákona se u nás v případě některých drog - například marihuany - příliš nehledí. Na jedné straně jsme všichni zvyklí hulit jako kamba, přitom zákon trávu chápe stejně jako heroin, hovoří obecně o drogách. Za druhé, což mnozí už vůbec netuší, za přechovávání marihuany v "množství větším než malém" jsou dva roky. Za přechovávání "ve větším rozsahu" (skutečně právně čistá formulace) pak hrozí až pět let.
Za pouhé pěstování může člověk dostat pět let, za pěstování "ve větším rozsahu" dokonce let deset.
Je pravda, že u nás za záhon trávy nepadají vysoké tresty a že policie se konopím pro vlastní potřebu zabývá většinou až na udání. To však neznamená, že je rozumné nechat v zákoně formulaci, na jejímž základě může začít skutečná americká válka proti drogám s tisícovkami obětí mezi středoškoláky. To, že dosud nezačala, je výsledkem dlouhodobé práce řady odborných institucí (především vládního Úřadu pro drogy a drogové závislosti a univerzitního Centra adiktologie) a příčetnosti represívních složek, které chápou, že společenská nebezpečnost konopí je nevelká. Platná legislativa však umožňuje, aby se při změně klimatu ve společnosti do toho úřady daly se stejnou intenzitou jako v Texasu.
Zákonná dekriminalizace pěstování a držení konopí pro vlastní potřebu je proto jedním z klíčových směrů, kam by se měla v souladu s poznatky o dynamice drogové scény a nebezpečnosti drog ubírat. Skoro dvacet let od revoluce totiž plně potvrdilo, že dostatečně dostupná marihuana chrání většinu populace, která má zájem o drogy, před pádem do drog s nepřijatelným rizikem. Počty závislých na heroinu například v ČR klesají od roku dva tisíce.
NOVÝ ZÁKON PRAVÍ ...
Bez ohledu na to, že nový trestní zákon je v oblasti konopí krokem správným směrem, v žádném případě se nedá hovořit o legalizaci. To první dobré na něm je, že rozlišuje mezi jednotlivými drogami. Jedů se týkají jiné paragrafy, konopí a jiné psychotropní rostliny mají svoje paragrafy. Za druhé je chvályhodné, že se zkracují tresty za konopí. Za přechovávání konopí, pryskyřice z konopí nebo jiné látky obsahující THC v "množství větším než malém" je až jeden rok. Za pěstování pro vlastní potřebu až půl roku odnětí svobody.
Pozorný čtenář jistě zaznamenal, že - i když akceptujeme záměr zákonodárce konopí potlačovat - v zákoně zůstala kardinální nepřesnost. A to je právně nejasný termín "množství větší než malé". V minulosti se tento termín, který je již v současných drogových zákonech, stal příčinou řady problémů. Nikdo totiž nevěděl, co to je "víc než málo" ani "míň než hodně".
A i když Policejní prezídium vydalo jakési neveřejné tabulky, utrpěla právní jistota občana. Když chci někoho zastřelit, mohu si v zákoně přečíst, jaký mi za to hrozí trest. Když mám gram trávy, nedočtu se v zákoně, jestli se dopouštím jen přestupku (to v případě, že mi to uznají jako malé množství), anebo trestného činu - to jest tehdy, když úřady zjistí, že gram je víc než málo. Tuto zásadní nejasnost bohužel nový návrh zákona konzervuje.
CO JSOU LIMITY?
Zavést jasné a srozumitelné limity je nutnost nejen z praktických důvodů, ale i proto, že právní jistota občana je ústavou zaručena - a takto pojatý zákon ji hrubě narušuje. Jak je ale stanovit?
Pokud považujeme dělítko mezi malým a velkým množstvím za dělítko mezi pojmy "pro sebe" a "pro distribuci", je asi nejlepší vyjít z pěstitelské reality. Pěstírny pod umělým světlem pro vlastní potřebu mají obvykle šestnáct, někdy dokonce jen dvanáct rostlin konopí.
Tyto rostliny jsou mnohem menší než venku pěstované a po sklizni dokáže velmi úspěšný a zručný pěstitel získat maximálně čtyři sta gramů, ale spíše tři sta gramů trávy. S tím musí vydržet do další sklizně, jež přichází tak za tři čtyři měsíce. Pokud pěstuje venku - byť tento způsob je kvůli zlodějům a udavačům stále vzácnější - získá pěstitel, který se drží hesla "kytka na měsíc", kolem 1200 gramů marihuany, jež mu musí vydržet celý rok. Proto by měl být limit množství marihuany, která je považována za marihuanu "v malém množství" (zjevně pro vlastní potřebu), stanoven na čtyři sta gramů indoor marihuany nebo tisíc dvě stě gramů venku pěstované trávy. Rozeznat obě tyto substance dokáže zkušený policista nebo kuřák pouhým okem.
Počet tolerovaných rostlin (to jest "malé množství rostlin", případně rostliny zjevně pouze pro vlastní potřebu) by pak vzhledem k výše řečenému měl být šestnáct, nejméně však dvanáct rostlinek. Podobné limity by pak pomohly jednoznačně rozlišit, kdo si pěstuje hulení pro sebe a kdo je má jako zdroj příjmů. Lidé, kteří na marihuaně vydělávají, budou mít problém se státem vždy, minimálně do doby, než se po legalizaci najde způsob, jak jim zisky zdanit. Ti, kteří si pěstují a přechovávají pro vlastní potřebu, by však měli mít od státu pokoj.
... A JEDY
Zákon se samozřejmě zabývá i drogami s nepřijatelným rizikem, skutečnými jedy. V případě tvrdých drog buď zůstává vše při starém, nebo se dokonce přitvrzuje. Základní sazba je pět let, ten, kdo "vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku", však může kromě oněch pěti let získat některou z řady prémií. Pokud jde o značný rozsah popsané činnosti nebo v případě, že se jí pachatel dopouštěl v organizované skupině, může dostat až deset let. Pokud se jí dopouštěl vůči dítěti, až dvanáct let, a pokud tím někomu přivodil smrt, tak až patnáct let.
Stejně trestným zůstává držení drog i pro vlastní potřebu - kdo přechovává jinou drogu než konopí v množství větším než malém, hrozí mu dva roky, kdo přechovává tvrdou drogu ve větším rozsahu, riskuje až pět let.
Zákon má šanci stát se mnohem funkčnější normou, než je ten současný. To skutečně společensky škodlivé trestá více než dnes, zatímco činnosti, které lze legitimně považovat za privátního koníčka (pěstování konopí pro vlastní potřebu), se pomalu, ale jistě chýlí k dekriminalizaci.
Co si o novém trestním zákonu myslíte vy?
