nahoru

Proti médiokracii?

JAN POTŮČEK13. října 2006 • 10:43

„Myslím, že tentokrát jim to nevyjde,“ říká FRANTIŠEK ZWYRTEK, předseda sdružení Nezávislí, které přede dvěma lety katapultovalo Vladimíra Železného a Janu Bobošíkovou do Evropského parlamentu. Bavíme se o letošních senátních volbách a hvězdných kandidátech Nezávislých demokratů Vladimíra Železného a Politiky 21, dvou odštěpků původních Nezávislých. Podobně jako Zwyrtek před lety i oni tlačí své strany do Parlamentu nikoli přes program, ale mediálně známé tváře.

Můžete mít sebelepší program, sebekvalitnější kandidáty, když se ale nedostanete do médií, nemáte ve volbách šanci. Tuto větu jsem si postupně vyslechl jak od předsedy Nezávislých Františka Zwyrtka, tak od bývalé poslankyně ČSSD Jany Volfové, jež společně s Vladimírem Železným loni v květnu založila Nezávislé demokraty, tak i od Věry Valterové, bývalé právničky České televize, jíž během stávky na Kavčích horách před pěti lety vzbouřenci zasvinili trabant fekáliemi, a nyní coby právnička Národního archívu kandiduje za Politiku 21 Jany Bobošíkové na pražskou primátorku.
Setkávat se s lidmi, kterým jde o „obyčejného českého člověka na komunální úrovni“, otráveného věčným handrkováním socanů a ódéesáků, je docela poučné. Dozvíte se například, že pokud by chtěli vstoupit do politiky přes současné parlamentní strany, nikdy by se jim to nepodařilo, protože by se museli postavit do fronty za zasloužilé členy, co si osobují právo na kandidaturu za léta odsezená ve stranických sekretariátech. Takže je lepší založit si vlastní partaj a stát se nejlépe jejím předsedou. Nebo vstoupit do nějaké malé, už existující neparlamentní strany a pokusit se tam o převrat.

BOJ O NEZÁVISLÉ

K takovému „puči“ mělo dojít loni v hnutí Nezávislí, za něž v roce 2002 kandidoval tehdejší ředitel Novy Vladimír Železný do Senátu. Tenkrát ještě jako bezpartijní, později se ale stal členem hnutí (podle Františka Zwyrtka však toto členství nikdy neplatilo) a pokusil se kandidovat na předsedu. Proběhlo několik mimořádných sjezdů, které jedna či druhá strana označila za neplatné, a Železný nakonec vedení Nezávislých zažaloval. Prý aby se předsednictví zmocnil soudní cestou. Ani to se nepodařilo a Železný, nyní už europoslanec, založil vlastní stranu Nezávislí demokraté.
Když se dnes zeptáte Františka Zwyrtka, jak vlastně Nezávislí přišli na Vladimíra Železného, pokrčí jenom rameny: „Myslím, že to byli lidé z minulého vedení Nezávislých z Brna. Doktor Železný často jezdil na Moravu a měl s nimi určité dohody.“ Nutno dodat, že tyto dohody se příliš nelíbily nebrněnským členům Nezávislých. Většina se o kandidatuře Železného dočetla v novinách. Výjimkou nebyl ani František Zwyrtek. Na druhou stranu, nikdy v minulosti se o hnutí nepsalo tolik jako právě v souvislosti se Železným.
Proto se novopečený předseda strany Zwyrtek rozhodl ve spolupráci se Železným pokračovat. Sám tomu říká „pracovat s materiálem, který byl k dispozici“. Materiál Železný se měl stát lákadlem Nezávislých i při předloňských volbách do Evropského parlamentu, bývalý šéf Novy si ovšem kladl podmínku, že bude volebním lídrem. Za to měl podle Zwyrtka na předvolebním sněmu slibovat další zajímavé kandidáty a peníze na kampaň. „Jenže uplynulo několik dnů, bylo potřeba podat kandidátní listiny a pan doktor Železný najednou řekl, že nemá lidi ani peníze,“ vzpomíná Zwyrtek.
Kandidáty si tedy začal shánět sám, oslovil další známé tváře z Novy, ale Železný ho přemluvil, aby kromě Jany Bobošíkové už žádného moderátora na kandidátku nedával. „Konkrétně mělo jít o Vladimíra Čecha. Najednou mě začal prosit, abych ho tam nepsal. Čech byl v té době dost populární a hrozilo, že by Železného přeskočil,“ vysvětluje Zwyrtek. I tak měl Železný namále, v preferenčních hlasech ho nakonec předstihla Jana Bobošíková. Nezávislí sice uhájili dva mandáty, Železný se ale nesmířil s nižším volebním výsledkem, než měla Bobošíková.
Oba někdejší spojenci se ostatně dodnes soudí o to, zda Železného manželka Konstancie chtěla krátce před volbami vyškrtnout Bobošíkovou z kandidátky. František Zwyrtek tvrdí, že pravdu má Bobošíková: „Společně jsme dělali několikatýdenní kampaň, fárali jsme dokonce do dolu, ale v té době se už ukazovalo, že Železnému začala vadit i ona. Dva nebo tři dny před volbami ji chtěla manželka pana Železného vyškrtnout. Najednou bylo vidět, že mu vlastně vůbec nejde o politiku pro občana, ale hlavně o sebe.“
Nedalo se to ale očekávat? Proč by mělo jít Železnému o blaho nějaké pofidérní strany, známé spíš z komunální politiky? „Přece jsme nemohli předpokládat, že jsou ti lidé tak nekvalitní. Když se potkáte s panem doktorem Železným, první, co vás uchvátí, je jeho charisma,“ hájí Nezávislé jejich místopředsedkyně a bývalá poslankyně Jana Hamplová. Marketingově to přece vyšlo: o straně se hodně mluvilo i psalo. Jenže zase jenom v souvislosti se Železným a Bobošíkovou. Jakmile oba Nezávislé opustili, zájem médií opadl.

ZAPLAŤ SI SÁM

Loni na jaře se vzájemné spory Vladimíra Železného a současného vedení Nezávislých prohloubily natolik, že se Železný rozhodl založit novou politickou stranu. Nebyl to ani tak nápad samotného Železného, jako spíš bývalé poslankyně za ČSSD Jany Volfové. Ta je v Nezávislých demokratech místopředsedkyní a kandiduje za ně v Ostravě do Senátu. „Už z dob svého působení v sociální demokracii jsem věděla, že pokud nebudu v nějaké vedoucí funkci, těžko můžu něco ovlivnit. Proto když jsem se rozhodla pro návrat do politiky, chtěla jsem to uskutečnit pouze z pozice určité politické váhy a moci,“ říká.
Volfová dříve pomáhala Janě Bobošíkové s kampaní před volbami do Evropského parlamentu a přemluvila zpěváka Petra Jandu, aby kandidoval za Zwyrtkovy Nezávislé do Senátu. Stejné plány měla i s Martinem Maxou, ten ovšem odmítl. O to překvapivější je jeho současná kandidatura za Politiku 21 Jany Bobošíkové. „Založit novou politickou stranu byl můj nápad, dokonce jsem radila Vladimírovi, aby už v době, kdy bojoval o vstup do vedení Nezávislých, stranu opustil, protože to není perspektivní záležitost a měla by vzniknout nová strana, která by opravdu zastřešovala nezávislé starosty a komunální politiky,“ líčí Volfová.
Nezávislí demokraté ale zatím zastřešují spíš zhrzené politiky a ambiciózní zbohatlíky. Jejich senátní kandidát v Opavě, kontroverzní podnikatel Radim Masný, slíbil voličům za hlasy deset automobilů Škoda Fabia. V Karviné za Železného stranu dokonce kandiduje nechvalně proslulý bývalý místostarosta Českého Těšína Marian Kuś, obviněný společně s bývalým starostou Jindřichem Sznapkou z rozsáhlé korupce. Teď slibuje, že se zaměří na shánění „okamžitých, ale i dlouhodobých peněz pro region“. Zajímavá slova od člověka, který si společně s Jindřichem Sznapkou a známými navzájem rozprodali většinu nemovitostí v Českém Těšíně!
Pro Nezávislé demokraty je ale důležitější, že si jejich kandidáti dokáží sami zaplatit předvolební kampaň. „Nikomu nepřispíváme na výdaje, i já si například platím volební kauci sama přes účet strany. Když se mi podaří získat více než pět procent hlasů, strana mi ji proplatí,“ vysvětluje Volfová. Ne že by to tak fungovalo v době, kdy Železný kandidoval za Zwyrtkovy Nezávislé do Evropského parlamentu. A odkud berou Nezávislí demokraté Vladimíra Železného peníze na běžné výdaje? Podle Volfové si zatím všechno hradí sami nebo z členských příspěvků. Těch by mohli mít celkem dost, pokud soud schválí připravované sloučení se Stranou za životní jistoty (SŽJ).
Bývalí Kremličkovi důchodci jsou pro Železného důležití: mají silnou členskou základnu a nejde o žádné kariéristy. Po sloučení by mohl počet členů Nezávislých demokratů stoupnout na deset tisíc. To je pěkné číslo nejen vzhledem k členským příspěvkům, ale i k počtu loajálních voličů. Jenomže pražská krajská organizace SŽJ sloučení obou stran napadla žalobou. Janu Volfovou však nyní zajímají spíš komunální volby: „Při nich se vytváří celá nová struktura strany a noví politici. Proto jsme pro naše budoucí komunální politiky připravili školení, které pro ně dělá moje agentura Regio. Pro stranu za velmi příznivých podmínek.“ Aha.

ČEKÁNÍ NA PŘÍSPĚVKY

V červnových parlamentních volbách získali Nezávislí demokraté 0,68 procenta hlasů (původní Nezávislí ještě o sedm setin procenta méně). Žádný z kandidátů kromě Želeného a středočeského lídra, sexuologa Radima Uzla, nedostal víc než tisíc hlasů. Jaké z toho strana vyvodila důsledky? „Vedení dalo k dispozici všechny své funkce a 11. listopadu bude sněm, který rozhodne o naší další existenci, setrvání vedení, prakticky o všem,“ říká Jana Volfová. Takže může dojít ke kuriózní situaci, kdy stranu „Nezávislí demokraté (předseda V. Železný)“ povede někdo jiný než Železný.
To Politiku 21, čerstvou stranu Jany Bobošíkové, zatím žádné prohrané volby mrzet nemusejí. Všechno klape, se senátními kandidáty se v médiích dveře netrhnou a pro předvolební kampaň je Bobošíková společně s Mirkou Čejkovou a Pavlou Topolánkovou ochotna jet do Bohumína válet kotrmelce. Původně ale tahle nová strana vůbec neměla vzniknout. Po rozchodu s Nezávislými (oficiálně kvůli jejich komunálnímu zaměření a neoficiálně proto, že jí nechtěli platit nákladnou kampaň před parlamentními volbami a že se nestala volebním lídrem) Bobošíková spíš uvažovala o spolupráci s Evropskými demokraty. K ní ale podle Věry Valterové, jedné ze zakladatelek Politiky 21, nedošlo kvůli „rozdílným postojům“.
Jak tedy vznikla Politika 21? „Původně jsme chtěli pokračovat v Nezávislých, ale pochopili jsme, že z Moravy se velká politika dělat nedá, a oni nechtěli přesunout centrálu do Prahy. Proto se na jaře sešel malý kolektiv třinácti lidí a v průběhu asi deseti dnů jsme se zaregistrovali na ministerstvu vnitra. Paní Bobošíková byla na kongresu zvolena předsedkyní a já statutární místopředsedkyní, takže ji v době její nepřítomnosti zastupuji,“ říká Valterová. Ostatní straníci jsou víceméně neznámí lidé, mediální hvězdy na kandidátkách do Senátu členy Politiky 21 zatím nejsou.
To ale nevadí. Pavla Topolánková, Martin Maxa nebo Mirka Čejková pomohou i bez stranické legitimace. Která neparlamentní strana dostala v poslední době tak velký prostor v médiích? A nepotřebuje k tomu ani štědré sponzory. „Rozhovory pro média jsou zdarma, veškeré další náklady si platíme sami z členských příspěvků, darů a půjček od našich členů,“ vypočítává Valterová. Jediným placeným „zaměstnancem“ Politiky 21 je mediální manažerka Mirka Čejková.
Finanční prostředky na další existenci chce Politika 21 získat od státu: z příspěvků za získané mandáty. Místopředsedkyně původních Nezávislých Jana Hamplová vzpomíná, jak Bobošíková ještě jako chystaný lídr Nezávislých pro letošní sněmovní volby přišla na předvolební poradu s tabulkou, jak vysoký by mohl být státní příspěvek při tom kterém procentuálním výsledku strany: „Strašně mě fascinovalo, že ji zajímají hlavně peníze. Měla to vypočítáno do nejmenšího detailu.“

JAK SE DOSTAT DO MÉDIÍ?

Známé tváře na kandidátce ale ještě nemusejí znamenat výhru. Srpnová úvodní tisková konference Politiky 21 se zvrtla v totální frašku, když novináři nedostali prostor pro žádnou otázku a Pavla Topolánková, hlavní objekt jejich zájmu, před nimi utekla na toaletu. Mirka Čejková nebyla schopna v pořadu Jana Krause na České televizi jednoduše zformulovat důvod, proč kandiduje do Senátu, a hlavně proč si zvolila stranu, která chce Senát zrušit. Martin Maxa řeší problém, zda voliči na kandidátce poznají jeho občanské jméno Ivan Varga. V Českých Budějovicích kandiduje za „spíše pravicovou“ Politiku 21 komunistický vojenský prokurátor Miroslav Kříženecký.
Do toho všeho Jana Bobošíková vzkazuje novinářům: „Odmítáme nadvládu médiokracie nad demokracií!“ Pěkný protimluv. Bobošíková nechce přijmout zažitá mediální schémata, zároveň ale na kandidátku cpe populárního zpěváka, bývalou televizní moderátorku a manželku premiéra propíranou bulvárem kvůli mužově nevěře. Kdo jí bude věřit, že tahle pestrá směsice má nějaký smysluplný program? Koho to bude vlastně zajímat? Novináři o nich budou psát tak jako tak.
„Bobošíková prakticky používá styl, který jsme vyzkoušeli ve volbách do Evropského parlamentu. Jenže ty mají jednu kandidátku pro celou republiku. Všechny ostatní volby jsou o mnoha kandidátkách. Po našem úspěchu v evropských volbách se o podobnou cestu pokusilo několik politických subjektů a neuspěly. Nebo si snad pamatujete, že by někdo z mediálně známějších kandidátů uspěl při minulých volbách do Senátu?“ ptá se František Zwyrtek.
Také jeho Nezávislí řeší problém, jak se dostat do celostátních médií. Místo známých tváří ale sází na Ústavní soud. U něj dosud leží jejich stížnost na průběh letošních parlamentních voleb. Nezávislí podle ní nedostali odpovídají prostor ve veřejnoprávní televizi. „Počítali jsme s účastí v mimořádných diskusích Václava Moravce, ale Česká televize nás odmítla, protože jsme nedosáhli určitých předvolebních preferencí. Jenže těch nedosáhnete, pokud se o vás nepíše nebo nemluví. Je to začarovaný kruh,“ říká autorka stížnosti, právnička Jana Hamplová. Ústava prý hovoří jasně: všechny politické strany by měly mít před volbami stejné podmínky.
Těžko říct, čí strategie je lepší: zda lákání novinářů na celebrity, nebo vlamování do zavřených dveří skrze Ústavní soud. Ale existuje nějaká třetí cesta?

Co si o médiokracii myslíte vy?

JAN POTŮČEK


Kurzy měn
25,650
21,720
28,640
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře