Zmlácený zákon [RX Diskuse]

Když se vloni šestadvacátého března rozhodla dvojice chomutovských městských strážníků vyzvat opilou trojici bránící podle nich před restaurací Monika dopravě, aby šla popíjet jinam, vypadalo to jako běžný výjezd. Mladíkům, z nichž jeden je kickboxer a druhý judista, měla stačit domluva. Nestačila. "Bylo to poprvé, co museli volat posily a kdy je odvážela záchranka," říká Tomáš Votava z Deníku Chomutovska, jenž o případu píše. Nejdřív padly sprosté nadávky, pak jeden strážník na zem. Druhý dostal lahví do hlavy. Rok poté umřel.

"Byl to bezkonfliktní člověk, otec od rodiny," vysvětluje Votava, zatímco stojíme na místě činu před restaurací Monika. Lahví zraněný strážník se po léčení sice vrátil do služby, zakrátko však začal upadat do bezvědomí, až nakonec zemřel. Případ je podle Votavy neobvyklý i rychlostí, s jakou útočníci od soudu vyvázli pouze s podmínkou. "Překvapilo nás to. My jako noviny jsme se aspoň snažili, aby město odškodnilo rodinu zemřelého strážníka." To se zatím nestalo, neboť nejde o zákonnou povinnost, není to ovšem vyloučeno.
Výsledek soudního řízení zaskočil i chomutovskou radnici. Místostarosta a současně velitel městské policie Jan Řehák si myslí, nejen že by rodina měla odškodné dostat, protože jde o důsledek zranění ve službě, ale že by mělo dojít k obnovení soudního procesu. "Zarazilo mě, že soud proběhl ve zkráceném řízení v době strážníkovy pracovní neschopnosti, kdy samosoudce ještě neměl dostatečné poznatky a argumenty," říká. Soudce navíc ani nevyslechl svědkyni, jež přišla strážníkům na pomoc a na jednoho z útočníků, kteří nakonec z místa činu utekli, údajně skočila. "S tou paní jsem mluvil a slíbila mi, že bude svědčit. Nevím, proč soud nepřizval žádného svědka," dodává Řehák. Na otázku, čím si podivné okolnosti soudu vysvětluje, se místostarosta usměje stejně, jako se většina úředníků ze severních Čech usměje, když se jich zeptáte, jak je možné, že známé firmy terorizující brutálním násilím Litvínov či Most ještě nesedí za mřížemi. "Soudy jsou nezávislé," říká lakonicky Řehák. U nás především na papíře.

Přestaň mě mlátit, nebo střelím

Násilí ve spojitosti s policií se v médiích objevuje mnohem častěji v opačných případech, kdy se ho na občanech dopouštějí policisté. Přitom chomutovský případ není kromě tragického konce ničím neobvyklým - a zvlášť v sociálně a ekonomicky postižených severních Čechách, kde víc lidí chodí do posilovny a do hospody než do práce a kde se od nadávek často přechází ke zbraním ostřejšího kalibru. Podle policejních statistik se počet útoků na městské i státní policisty zvyšuje. Letos například ve srovnání s loňským rokem o polovinu, a to už vloni evidovali v Ústeckém a Libereckém kraji 120 napadení. "Jestli to takhle půjde dál, budeme napadení ochránců pořádku řešit snad denně," prohlásila v MfD mluvčí Správy Severočeského kraje Policie České republiky Jarmila Hrubešová. V Chomutově například před časem povozil na kapotě svého auta policistu Vietnamec, jehož kontroloval. Před necelými dvěma roky napadly stovky Romů z Chanova policisty, kteří přijeli zjednat pořádek. První červnovou neděli slavila bouřlivě v děčínské čtvrti Boletice, obdobě mosteckého Chanova, početná romská rodina. Podruhé sem kvůli rušení nočního klidu jela dvojice městských strážníků, přestože zde policie kvůli častým konfliktům a problémům zřídila stálou hlídku. Chtěli jim domluvit, dva Romové je však bez váhání napadli. Jeden ze strážníků dostal od děčínského boxera takovou ránu, že má sdrátovanou čelist, druhého zkopali. Incident, k němuž se sjeli téměř všichni strážníci ve službě, ukončil až varovný výstřel do vzduchu. Městská policie si chce proto nyní pořídit služební psy.

V baráku
Dva děčínští městští strážníci, Petr Čížek a Petr Seidl, na mě čekali v devět večer ve služební fabii. Je teplá červnová páteční noc, městské ulice a bary plné lidí, navíc den výplat. Pro policii nejhorší kombinace. "Nebojte, vono se to vyvrbí," usmál se na mě dozorčí. Nebál jsem se. Mladší a menší Čížek je kulturista, jehož fyziognomie vás i přes tmavou policejní kombinézu včas varuje, abyste si policajtské vtipy nechali na jindy. Nedávno skončil třetí na mistrovství Evropy. Starší a vyšší Seidl, zapřisáhlý abstinent, si respekt získá zkušeností a přísným vystupováním. Oba mají kurs sebeobrany. Když neděláte bordel, jsou oba v podstatě sympaťáci.
"Kam jedeme?" ptám se.
"Mezi naše méně přizpůsobivé spoluobčany," otočí se na mě ze sedadla vedle řidiče Seidl.
"Myslíte Romy?"
"Přesně tak."
Činžák v Ruské ulici určitě pamatuje lepší časy. Když sem dojedeme, vyklání se z nižších oken několik Romů, zatímco z některého z vyšších pater duní bujará oslava. Strážníci se ptají, kde to je. Žádná jasná odpověď. "Tady," říká Seidl, když vyjdeme před oprýskané dveře. Na zazvonění nikdo nereaguje. "Policie, otevřete!" zabouchá Seidl na chatrné dveře s takovou razancí, že je málem otevře sám. "Máš doma rodiče?" ptá se romské dívky, jež otevře. V momentě jsou dveře plné dospělých Romů. "Máte občanku?" ptá se Seidl ženy, která tu má trvalé bydliště. "Jéžiš," odpovídá mu s úsměvem starší Romka, "co se děje, dyť je pátek. Za chvíli končíme, jdeme na diskotéku." "Ne, vy už jste skončili," odpovídá Seidl a nemíní to jako vtip. "Pojďte si zatancovat dovnitř," vyzývá strážníky mladší Romka. Pak ale uvidí mě a fotografa a veškerá legrace skončí. Až po dlouhém naléhání dostane Seidl od staré Romky, která už na něj kvůli naší přítomnosti hystericky křičí, ať si ji nechá, občanku. Opíše si údaje a ukončí mejdan.

U rybníka

V autě poté, co Seidl vše nahlásí dozorčímu, se zajímám, co by se stalo, kdyby jim nikdo neotevřel. Mohou vykopnout dveře? "To ani náhodou," vysvětluje Seidl. "My nesmíme vniknout do soukromého bytu. Jedině, kdyby bylo vážné podezření, že je tam třeba mrtvola." Takže kdyby jim před chvílí neotevřeli, museli by je podle zákona nechat rušit noční klid celou noc? "Přesně tak," odpovídá Seidl. Jedna z mnoha nelogičností zákona. Zeptal jsem se na Boletice. "To byl výjimečný případ," odpovídá Čížek. "Většinou se perou mezi sebou a my se je snažíme dostat od sebe. Nejvíc mě ale štve, že obviněný není ten boxer, ale někdo jiný." Když se zeptám proč, dostanu podobnou odpověď jako v případě Chomutova: nechápavé pokrčení ramen. "To už byste se museli zeptat naší mluvčí," dodá Čížek. Jak známo, tiskové mluvčí žádné informace neposkytují.
U městské policie Čížek slouží pět let. "Nevím, jestli se přímo zvyšuje agresivita lidí," říká. "Spíš si mladí demokracii často pletou s anarchií. Dovolují si na nás a nadávají nám. Vlastně už jsme se naučili nadávky úplně ignorovat."
Další vytočení linky 156 nás dovede k rybníku. Mladé dívky tu údajně napadl mladík. Když sem přijedeme, postávají zde tři dívky a dva kluci, vedle nich údajný útočník. "Dal mi pěstí a kopnul mě do obličeje," stěžuje si jedna z dívek. "Chcete na něj podat trestní oznámení?" ptá se Seidl. "Proč ne, když jsem dostala kopačku do ksichtu. Dva kluci ho museli držet, aby nás nemlátil dál," odpovídá dívka. V případě, že jde o trestný čin, musí městská policie zavolat státní policii. Devatenáctiletý mladík, podle otupělé agresivity a blábolení značně opilý a vzhledem k nevyzpytatelné přecitlivosti, již často způsobuje pervitin, možná i sjetý, vše popírá. Když se jeho gestikulace stane příliš divokou, musí ho Čížek prudce zatáhnout zpět. "Vážený pane, když už neumíte pít, tak nepijte," napomíná ho Seidl. "Není problém," odpovídá dotyčný. "Teď už problém máte," kontruje Seidl. "Není problém," opakuje mladík. "Určitě znáte pana Pelantu ...." "Ne, neznám, kdo to je?" ptá se Seidl. "Není problém, brzo ho poznáte," odpovídá mladík.
Přijíždí felicie státní policie, práce městských strážníků končí. Cestou do Zámecké vinárny, kde skupina lidí zapomněla, že když otočíte knoflík na zesilovači na desítku a otevřete okna, můžete rušit sousedy, se ptám, kdo je pan Pelanta. "To je normální," usmívá se Seidl. "Spousta lidí se na nás vždycky vytahuje tím, že znají někoho vlivného nebo našeho velitele. Přitom si jeho jméno našli na našich internetových stránkách. Romové se zase odvolávají na jednoho našeho romského kolegu. Ten se nestačí divit, kolik má příbuzných."
Asi ve dvě ráno, poté, co se oba strážníci od devíti ani na minutu nezastavili a bez přestávky jezdili z místa na místo, jim dozorčí vysílačkou oznamuje, že si mohou přijet dát na stanici kafe. "Je takováhle noc běžná?" ptám se. "Dneska je fakt hodně rušno," říká Čížek.

Přímý přenos

Policie se samozřejmě snaží přizpůsobovat aktuální situaci. Ve většině měst dnes má rozmístěny kamery ovládané ze stanic. Jsou napojeny na počítač a umožňují konkrétní případy pečlivě zdokumentovat. Například v Děčíně jich je po celém městě deset. "Před časem jsme takhle chytili celý gang, který v Boleticích vykrádal auta," vzpomíná Seidl, jenž tehdy zrovna před obrazovkami v temné místnosti seděl a vše řídil. "Ukradené věci si schovávali pod zaparkovaná auta. Nevěděli ale, že je sledujeme. Přesně v moment, kdy kradli, tam přijely naše hlídky. Ani se nestačili divit."
Muž, bývalý policista, jenž má dnes u kamer službu, mi kamerou ukazuje Boletice, kde před nedávnem došlo ke zmíněnému útoku. "Tohle jsou dva nejhorší paneláky," vysvětluje. Město do nich sestěhovalo většinu nejproblémovějších romských rodin a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Krádeže, násilí, rušení nočního klidu, šílený nepořádek. "V jednom z nich jsem přitom sám dlouho bydlel, dostal jsem tam kdysi byt. Skoro všichni bílí odtud ale utekli do jiných domů, nedalo se to vydržet. Dnes je skoro nemožný udržet tady pořádek."
Teplá vlahá noc se mezitím proměnila v liják. "Teď, jak začalo pršet, už snad bude klid," přeje si Čížek. Do konce dvanáctihodinové služby mu zbývá necelých pět hodin.

DISKUSE:
Myslíte si, že tenhle problém má nějaké řešení?