Pohled dvacetileté studentky, které se nelíbí současná tolerance extremismu v české společnosti, přestože jinak se sama považuje za veskrze tolerantní.
Na Facebooku se můžete zapojit do skupiny „Zakažte stranu neonacistů!“, kterou Lucie založila, nebo napsat svůj názor a zkušenosti do naší diskuze.
NEONÁCEK POPRVÉ
Do první třídy jsem se těšila. Jenže – dostala jsem učitele Karla. Říkejme mu třeba Mašlička, nechci ho veřejně kompromitovat, i když v té době bylo na našem malém městě všeobecně známé, že je členem Republikánů Miloslava Sládka. Doufám, že se za to dneska stydí. Dokonce za ně i kandidoval, ale zvolen nebyl.
Učitel mě posadil vedle Honzy Sirky, který se projevoval ne příliš inteligentně, nicméně byl jeho oblíbencem. O mé inteligenci neměl Mašlička, možná dle genderových předsudků, příliš valné mínění. Z výuky pana učitele si pamatuji jediné – často křičel; a jednou o přestávce mě, v zápalu hry, odtrhl od spolužačky chvatem přímo bojovým.
Teď studuju vysokou v zahraničí. Kde je chlapeček Honza? Nedávno jsem ho potkala ve vlaku. Moc od té doby nevyrostl. Zato si pořídil skinheadské oblečení, shodil vlasy, kterých nikdy moc neměl, a přibyly mu pupínky na tváři. Pozdravila jsem ho, zrudl a zakoktal: „A... a... ahoj.“ Z toho letmého setkání jsem vyvodila, že sebevědomí asi příliš nepobral.
NEONÁCEK PODRUHÉ
Ve čtrnácti jsem si z legrace dala inzerát na internetovou seznamku. Odepsal mi šestnáctiletý Dan z Přerova. Po několika mailech jsme se dohodli, že se potkáme v Olomouci. Dan přišel, posilněn několika pivy. Přesto se choval velmi nervózně. Komunikace vázla, zeptala jsem se ho tedy na oblíbenou muziku. „Poslouchám hudbu pro skinheady.“
„Takže ty jsi skinhead?“ Bál se mi podívat do očí a něco zamumlal.
Nejsem si jistá, proč Dan hledal přítelkyni, podezřívám ho, že chtěl zakrýt svoji homosexualitu. Každopádně ve mně ji nenašel. K jeho dobru může být připočteno, že zaplatil útratu.
NEONÁCEK POTŘETÍ
Jela jsem brněnským ranním autobusem spolu se skupinkou zahraničních studentů. K mému zděšení tu seděli i čtyři neonáckové. Po chvíli začali vykládat něco o tom, že s ostatními nechtějí dýchat stejný vzduch, a já jen lapala po dechu.
Když dva neonáckové vystoupili, přisedly si ke zbylým dvěma nic netušící Thajky. Náckové, očividně unesení krásou slečen, na chvíli zapomněli na svou ideologii a snažili se vyplodit anglické věty, které ale nedávaly žádný smysl. Už toho na mě bylo tak akorát: „Keců máte plnou hubu a anglicky neumíte.“ Jeden sklapl, druhý mě přeměřil takovým pohledem, až jsem čekala, že do mě každou chvíli zapíchne kudlu. Nicméně účel to splnilo, ani jeden už neřekl nic.
Po nějaké době jeden neonácek pošeptal kamarádovi: „Ale já umím německy...“
K tématu:
Stanislav Krupař: Fotoreportáž EXTREMISTÉ A „OBYČEJNÍ BÍLÍ LIDÉ“ (Reflex online, 20. 4. 2009)
„Solidní“ občan si zakřičel: „Cikán není člověk, cikán je dobytek!“ a pak si koupil placku s logem DS, kus za 35 korun...
J. X. Doležal: VÁLKA SAMOLEPEK (Reflex online, 20. 4. 2009)
Kolem nesporně ohrožující neonacistické demonstrace v Ústí nad Labem proběhla i skrytá válka opravdu dětinského typu. Lepilo se...
Lenka Krbcová, Tomáš Zahradník: V ČÍSLECH, OBRAZECH A SLOVECH... (Reflex online, 21. 4. 2009)
Zajímá vás, kolik to celé stálo, jak to tam vypadalo a jaká opatření nabízejí naši politici?
