Výkrmný tábor pro vykrmené

Zdravím z Jamajky. Chtěla bych vám napsat, jaká je to krásná, neobyčejná země plná dobrodružství, ale nejde to. Ještě jsem nic neviděla. Jsem v all-inclusive resortu, takže jen jím a trávím a pod palmou pozoruju ostatní, jak jedí a tráví.

Na svoji obhajobu musím zmínit, že jsem tu s maminkou a ta vyrostla v chudobě a s omezenými možnostmi plavat v moři, takže si to užívá. A pro mě je to zajímavé z hlediska sociologické rešerše, kterou ale trochu flákám, protože mám moc práce evidováním, jestli jsme neprošvihly nějakou z příležitostí se přejíst.

Jsme v takovém tom hotelu s nahodilým tropickým názvem, ve kterém nevíte, v jaké přímořské zemi vlastně jste. Plno bílých, spálených lidí, palmy, bazény.
Ženy, které si kolem boků vážou přes plavky kus látky, protože mají pocit, že pak není vidět, jak velký mají zadek.
Pár postarších Němek nahoře bez.
Z reproduktorů hraje Bon Jovi.
Lidi chodí do vody, z vody, mažou se opalovacím mlékem, pak jdou zas do vody a zas z vody a zase se mažou.
Mladá rodina s rozmazleným dítětem přitáhla na pláž obsah středně velkého hračkářství.
Páry, které jsou tu na líbánkách, ale – i přes luxusní prostředí, ideální počasí a neomezený přísun šampaňského – romantika ne a ne přijít.
Hádají se, kdo z nich tu dovolenou zkazil; přestože slyším každé jejich slovo, nejsem schopna říct, kdo vyhrál. (On ani nepomohl s balením. Ona dělá i z balení propracovaný projekt na několik dní. On kouká po jiných. Ona ho buzeruje. S ním není zábava. Ona potřebuje, aby ji někdo bavil.)

Ale o to tu nejde. Důležité je, že od 7.30 do 11.30 je snídaně, od dvanácti do patnácti oběd, od patnácti do sedmnácti snack, potom káva nebo čaj a desert, no a od 18.30 už abyste šli na večeři.
Nemusíte samozřejmě jíst všechno, ale když už jste za to zaplatili… Jak odolat tolika specialitám jamajské a kontinentální kuchyně vyskládaným na švédských stolech jen a jen pro vás? Vezmete si velký talíř a od všeho naberete jen trochu, abyste alespoň ochutnali, když už jste v tak daleké, exotické zemi. Ve finále skončíte s hromadou neurčité hmoty na talíři a snažíte se rozeznat chuť kalamárů od sýra. Slíbíte si, že zítra si z těch jídel vyberete jen jedno a to si vychutnáte. Jenže už u večeře vám to přijde líto, protože všechno vypadá tak hezky, a skončíte se stejným blátem – z bramborové kaše, těstovin, artyčoků, rostbífu, restované tuňáka a jamajského trhaného kuřete s francouzskými brambory – jako při předchozím jídle. Dáte si rum s kolou na vytrávení. Pak další. A další...
Pak vám číšník začne nabízet marihuanu, na vytrávení samozřejmě, a vy si s radostí uvědomíte, že to je první autentický jamajský produkt, se kterým byste se tu setkali. Chcete se na něj tedy podívat, ale číšník řekne, že by vám ho musel ukázat v moři. V hotelu takové transakce nejsou legální, kdežto v mezinárodních vodách na ně nikdo nemůže. Konečně opravdové dobrodružství! Jenže vy jste moc přejedení na to, abyste uplavali sto metrů a vrátili se zpátky na pevninu s igelitovým pytlíkem v zubech. Dáváte si další rum. Je sice kubánský, ale donesou vám ho až k nosu.

---

Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex.cz připravuje pravidelnou rubriku POHLEDY ZVENKU.