Třebaže se v médiích vyskytlo i tvrzení, že soutěž o výroční knižní ceny Magnesia Litera je sice "stále ještě nová, nicméně pomalu již prestižní", jenže po sobotním finále míníme, že k pravdě má tento chvalozpěv (že by "přání otcem myšlenky"?) ještě hodně daleko. Prestižní je sumička, jímž karlovarský minerálkový sponzor obdařuje laureáta: za dvě stovek tisícovek se dá minerálek nakoupit nespočet.
Tuto titulní cenu však obdrží jen vítězná "Kniha roku", zatímco ostatních devatero Liter a jejich nositelů se pouze zviditelňuje ve stínu hesla Vítěz bere všechno. To zviditelnění také není marné, neboť jde o jedinou společenskou záležitost spjatou s knižní kulturou, kterou vysílá (byť až v nedělním záznamu) Česká televize. Tu jinak nezajímá ani udělování státních cen za literaturu, ani Cena Jaroslava Seiferta nebo Karla Čapka, zato u humbuku kolem minerálkové ceny-cenice zkrátka musí být při tom. Protože se ale mluví i o dalších kandidátech, zviditelňuje se tu skoro až k zneviditelnosti.
Co je totiž skutečně, bohužel a naprosto neviditelné divákům neboli naší obci zájemců o knižní kulturu, jsou mnohé dobré knížky. Budiž, některé z nich získají zmíněnou státní cenu, "Seifertovku" nebo další významnou cenu, leč v případě Magnesie si asi musíme zvykat, že mnoho hodnotných titulů se vůbec nedostane do užší nominace. Nejde ani tak o jména vítězů či kandidátů, ale o složení porot, nad nímž si někdy můžeme ukroutit hlavu. Vlastně se pak není čemu divit: například když redaktor obrázkového týdeníku udělí "Literu" humoristickým povídkám z oblasti esoteriky (čili z příšerně humoristické sféry, která doopravdicky musí být šíleně k smíchu našim kulturním bařtipánům, není-liž pravda?), koneckonců platí, že vrána k vráně sedá. Stejně ale trochu poučenější divák může mít pocit, že o vavřínech rozhodují lidé, kteří nepatří k poučeným. Anebo odjinud: jednou cenou potěšili umělce(lkyni), jehož(již) navrhla porota složená ze členů institucí, v nichž má dotyčný(á) významnou funkci. Inu, jánabráchu a jsme v Čechách. Možná mělo jít opravdu o přehlídku bohorovné familérnosti: když jeden zjihlý laureát Litery začal moderátory hostit domácí slivovičkou, ba i hloupým Honzům musely v hledišti nebo u obrazovek naskakovat krokodýlí slzy dojetí. Žel určitě nikoli kvůli tomu, pročpak se spousta vynikajících titulů holt neoctla ve zmíněné užší nominaci. Nakonec ani scénář večera se pánům Dědečkovi J. a Mandysovi P. nikterak zvlášť nepovedl a estrádnost si přišla na své. Aby také ne. I když: pořád to bylo o dvacet tisíc minerálek lepší než bavič Novotný. A než loni.
A pozitiva? Snad dobrý nápad udělit Literu za přínos české literatuře Janu Halasovi z rozhlasové stanice Vltava. A pak ještě velikonoční přání ministra Dostála, aby už ti zlí spisovatelé nemlátili hodné kritiky. Vřele s tím souhlasím! Jsem totiž kritik.
