Stress, který přináší veřejná angažovanost ve prospěch primitivy tak napadané myšlenky, jako je legalizace marihuany, je obrovský. Nemohl bych jej ta léta snášet bez pomoci několika lidí. Jedním z těch nejpodstatnějších byl léta můj přítel Petr. Bohužel - stal se asi prvním, kdo v souvislosti s legalizací konopí zahynul. Léta mi pomáhal nezištně nést ten stress - a mám jistý pocit viny, že zemřel místo mě.
Plukovník Jiří Komorous, šéf Národní protidrogové centrály a člen společenství Ordo lumen templi, přes poslance Vladimíra Říhu z KDU-ČSL předložil v květnu návrh represivního protidrogového zákona. Pak došlo k podivné zpravodajské hře, která měla znemožnit publikaci v Reflexu - psali jsme o tom v minulém čísle. Ten útok nebyl veden jen proti Reflexu či mě, ale proti celému svobodnému tisku. A byl neúspěšný - ukradenou část besedy jste četli. Přesto za ten útok nezaplatil daň nejvyšší profesionální novinář, ale můj dlouholetý a čtenářům neznámý spolupracovník, kamarád, a poradce veverky Huli Petr Lutonský. Řada lidí, kteří pomáhají na svět našim reportážím, musí být v anonymitě.
1. zfalšované CD x (44 MB)
Ukradený kus záznamu, jehož ztráta a děje kolem ní stály Petra zbytek síly: x (2,5 MB)
2. zfalšované CD x (54 MB)
Petr byl trochu menší grázl než já, tudíž byl křehčí, a měl krizi středního věku. Před dvěma měsíci depresí oslavil čtyřicáté narozeniny, svobodný, chudý jak veverka, děti neměl a mít nechtěl, nevěřil, že bude dobrým otcem. Těžko se smiřoval se stárnutím, a tím trpěl i vztah s jeho dlouholetou a šílenou, oddanou a iracionální láskou stárnoucího chlapa milovanou mladší partnerkou.
Léta mi pomáhal - tipy, informacemi, nápady, zpětnou vazbou, a občas tím, že mi pořádně vynadal za chybu nebo úlet v práci pro Reflex. Seznámili jsme se ostatně před lety na akci Reflex on the Road. Petr byl vášnivý fanoušek Reflexu, četl náš časopis od prvního čísla.
A od chvíle, kdy jsme se před šesti lety poznali osobně, byla jeho skrytá práce „nevidět“ v článcích o neonacistech i dalších rizikových tématech, klíčovým způsobem přispěl ke zdaru Reflex Cannabis Cupu 2004, nejenže produkoval následnou party, ale především mi pomáhal ty stovky fotek třídit, vyhodnocovat a neztratit. A veverka Huli? Měl funkci jejího poradce a bez něj by se jmenovala Hully.
Osmnáctého května byl na oné besedě. Dvacátého jsme spolu poprvé slyšeli "záznam" - padělaná CD. V tu chvíli Petr dostal iracionální strach. Prostě nebyl zvyklý, aby se záznamy veřejných vystoupení poslanců Parlamentu týkající se vysokých policejních důstojníků samy sestřihaly v šupleti. Tu besedu slyšel na vlastní uši, slyšel, jak se pan Říha chlubí, jak ještě ten den mluvil s plukovníkem Komorousem z Ordo lumen templi. Náš posměšný termín „templáři“ si všichni ultrarepresionisté bojující proti marihuaně vykoledovali, když plukovník Komorous v bílé noční košili s bílým jezdcem Landou na Vyšehradě založili Ordo Lumen Templi.
Další dny jsem pátral kolem zfalšované besedy, stress byl obrovský, a vídali jsme se s Petrem skoro denně. Já chodil od samého počátku událostí k „své“ psychiatričce. Petr ne, nechtěl. Objednal jsem ho, nešel. Kyž jsem jej viděl naposledy, v pondělí, úzkost a depresi už nezapíral, nemělo to cenu. Vnutil jsem mu číslo na doktorku - slíbil, že tam druhý den půjde. Další tři dny měl vypnutý telefon a nikdo o něm nevěděl. V úterý a ve středu se skrýval kdesi u přátel. Bál se kamkoliv vyjít a říkal, že po něm jdou templáři. V pátek desátého června, v tom bytě přátel, kde se skrýval, se dopoledne pokusil zavolat si záchranku. Nebyl „blázen“, do poslední chvíle chápal, že s ním něco není v pořádku. Jen toho stresu už bylo moc, už nedokázal záchrance říct, co potřebuje, jak strašnou úzkostí trpí a kam pro něj mají přijet. Nerozuměli mu. Zavěsil. Uvěřil, že ne nerozumějí, ale nechtějí rozumět. Řekl jen: „Tak už to všechno chápu!“ Pak beze slova tu úzkost skončil. Dvěma kroky přistoupil z okna, vyskočil a zabil se.
Bude chybět nejen nám, kteří jsme ho znali, ale i vám, kteří čtete Reflex. Řadu investigativních článků, na které jste byli zvyklí, už totiž bez jeho pomoci nebude možné napsat. Díky za ta léta spolupráce, Petře.
Pokud má mít v České republice konopí svého mučedníka, měl by jím být právě Petr, neboť zemřel především následkem šílené a nesmyslné hysterie proti marihuaně.
Pozvánka na poslední párty pro ty, co ho znali.