Novinář Radek John, předseda strany Věci veřejné, lze-li strana říkat každému zaregistrovanému spolku znuděných lidí, má vskutku revoluční politický program: hlídat parlament. A nejen to.
Nic proti tomu. Na papíře jde o velmi vznešenou ideu, ostatně podívejte na naše poslance: mnozí si pletou i hlasovací tlačítka. Někdo je prostě musí hlídat. Problém je, že hlídání parlamentu bývá eufemismem outsiderů bez opravdového politického programu, jimž je trapné kandidovat otevřeně kvůli poslaneckému platu, náhradám, imunitě a milence coby placené asistentce.
Jestli chce John opravdu hlídat parlament, měl zůstat na Nově. Není pro to lepší profese něž novinářské, navíc placené ze soukromých peněz; nebo se měl místo k politické straně dát k bezpečnostní agentuře a nepouštět do parlamentu Davida Ratha. Od poslanců ale obvykle chceme, aby poslancovali.
John je vůbec originální politik. V rozhovoru pro Lidovky.cz řekl, že kandiduje do sněmovny hlavně proto, že byl zvolen v přímé volbě. Koho to sakra zajímá? V čem je předseda partaje zvolený přímo méně špatný než předseda zvolený delegáty? Snad je to počtem členů: vsadím se, že jich Věci veřejné mají zhruba tolik, kolik mají kandidátů; pak je samozřejmě zbytečné vybírat delegáty.
Nejlepší na Johnovi je ale odhodlání být případně v parlamentu v opozici. Je to stejné jako vsadit si na jednonohého koně, a pak plakat nad výdělkem. Neznám dopředu lépe zúročený hlas než ten pro Věci veřejné. I když: na rozdíl od jiných partají jsou aspoň upřímní: že je náš hlas úplně zbytečný, nám říkají ještě před volbami.
Další články autora najdete v rubrice KOREKTNÍ NEKOREKTNOST
