Volná soutěž prý dokáže z lidí vymáčknout to nejlepší, případně nejhorší v nich. Stejně tak volby, volná soutěž méně nadaných z nás, pro které jsme vymysleli politiku. Nejinak to bylo i v posledních krajských volbách. Zde je to nejlepší.
Suverénním vítězem je odstupující středočeský hejtman Petr Bendl (ODS). Hlas lidu zkusil získat trapným billboardem o kraji, kde se jim dobře žije, aby zjistil, že ani voliči nejsou tak hloupí. Zaslouženě prohrál, demagog David Rath (ČSSD) se ukázal jako méně neschopný. A Bendlova reakce, když uviděl tmu na konci volebního tunelu? Prý uzná vítězství ČSSD, když ho nechají hejtmanem! Petr Bendl musel buď prožít dost ošklivé dětství, nebo dodnes nepochopil, co se téhle zemi přihodilo 17. listopadu 1989.
Druhým v pořadí je Alexandr Mitrofanov, mediální tlumočník názorů Jiřího Paroubka píšící pro deník Právo, jehož si mnozí pletou s politickým komentátorem. V Radiožurnálu jsem ho slyšel mluvit o tom, že absolutně vítězná ČSSD se v krajích nebude automaticky spoléhat na komunisty, ale prostě si jen nadiktuje podmínky a uvidí. Jistě. ČSSD si jen nadiktuje podmínky tak, že ostatní partaje buď zcela zapudí politiku svých vedení a de facto se stanou KSČM (radar a poplatky), nebo se opravdu spojí s KSČM. Až teď vidím, jaký periferní rozhled mi chybí.
Třetím mezi vítězi je prezident Václav Klaus, jenž se kvůli podpoře tří pražských senátorských kandidátů ODS vrátil na své tradiční pódium na Staroměstském náměstí. Nejde mi o naivní iluzi nadstranického prezidentství, nic takového neexistuje. A zvlášť u nás s naší totálně partajnickou volbou, kvůli níž si posíláme patrony. Jde jen o to, že šlo o tradičně velmi pokleslé představení.
