Dlouho mělo Brno velký komplex z Prahy: menší, chudší a lidi tu mluví legrační řečí. Kauzou Barbory Škrlové – nebo jak mám boží obrýlené bytosti nejasného pohlaví říkat – nás všechny trumflo, doufejme nedostižně. Musí nás ale nyní média denně krmit všemi výmysly, které chodí parta chorých lidí vyprávět k soudu?
Chvíli byla tzv. kuřimská kauza i sranda: policejní rojnice hledaly malou Aničku, zatímco si Barbora Škrlová, její blízká příbuzná, užívala s tátou v soukromém božím království. V rámci toho jsme se dozvěděli i jednu velmi cennou informaci, totiž že k podobnému božímu království patří i několik vrcholných brněnských politiků, což moravskou metropoli posouvá ještě výš nad Prahu, jakkoli vysoko její primátor vyleze. Možná by se teď Brno mohlo na CNN turistům prodávat sloganem: U NÁS JE KAŽDÝ BŮH, ASPOŇ VE SKLEPĚ. Tím ale sranda končí.
Barboře Škrlové nejde utéct: zapnete televizi a reportéři, z nichž někteří jako by sami potřebovali pomoc, o ní vyprávějí jako o oběti; zapnete rádio, a mluví o pachateli; koupíte noviny, a čtete cosi o vyřezávání masa, pálení cigaretami a dělání toho, co většina z nás dělá v ložnici, jen bez pytle na hlavě. Skoro některé novináře podezírám, že obžalovaným píšou výpovědi sami, jen pro efekt. Jestli ne, měli by se radši věnovat faktům.
Kuřimský případ bezpochyby je velkou kauzou: vidíme, že navzdory ústavě si zdaleka ne každý zaslouží žít na svobodě; taky víme, že v ústavech pro děti občas najdeme i dospělé; a jen se potvrzuje fakt, že jakmile si dospělí začnou někde říkat Mravenci, je čas jednat. To jsou vážné věci. Určitě ale nepotřebujeme denní dávku lží úchylných lidí, kteří se jimi převážně vyviňují. Bohatě nám bude stačit verdikt.
