Ufff! Zase jsem celý víkend nevydechl, v hlavě mi bzučí!!! A to jsem neměl ani kapku – teda skoro!!! V sobotu jsme měli partajní ideový seminář, kde jsme se navzájem zkoušeli z ideových východisek partaje pro nadcházející volby. Není to žádná sranda, musím přiznat. V těchhle volbách asi FAKT přituhuje. Jelikož stejně jako všechny ostatní partaje žádné vlastní ideje nemáme a navzájem si jen krademe nesplnitelné sliby, celý den jsme pod dohledem odborníků z řad exnovinářů, expolitiků, exporadců a jiných hochštaplerů studovali a trénovali tzv. VPP – voličsky přijatelný populismus (pochází z angl. Voter´s Friendly Populism). Jde o psychologicky propracovanou metodu a ve skutečnosti znamená, že na sebehloupější volební slib imaginárního politického protivníka musíte okamžitě zareagovat tak, abyste nevypadali jako úplný cvok/Rath, a voliči vám aspoň (do voleb) trochu uvěřili. Učí to kreativitě. Když například váš protivník v televizi prohlásí, že se za jeho vlády všem zdvojnásobí platy, zůstanete taktně mlčet, držíte si rty a na kameru přilepíte jakýkoli graf s černou sestupnou křivkou, nad níž je napsáno jméno protivníkovy partaje. Bezpečně to funguje. Je mnohem obtížnější znevěrohodnit anonymní graf než konkrétního člověka. Jen si musíte dávat bacha. Když na vás někdo třeba vyštěkne, že zatočí s korupcí, nesmíte začít zdrhat! Naopak. Klidně a odhodlaně řeknete, že vy taky a navíc ještě přidáte přísnější zákony! Tolik za sobotu. Určitě chápete, že to večer chtělo pár panáků. V neděli jsme zkoušeli čtení vlastních kandidátských projevů před voliči a následnou volnou debatu. To bylo o něco horší. Ukázalo se, že většina z nás má už potřetí počtvrté úplně stejné projevy a nedokáže je s vážnou tváří ani přečíst, natož věrohodně přednést. Úplně nejhorší pak byly volné debaty. Když jsem například četl vlastní pasáž o pozitivech po Listopadu nabyté svobody individuálního výběru, na kterou jsem už dvanáct let hrdý, vyštěkl na mě jeden idiot, jak to že u nich v konzumu už nemají žlutou limonádu, jakou tam mívali za komoušů. Nechtěně jsem se ho hned zeptal na jméno a adresu. Dneska jsme proto s JJ doma, pijeme jablečný likér a řešíme, jestli bych měl jít do voleb jako zbrusu nový člověk s novým programem, anebo stará záruka starého programu. Chci říct nová záruka starého….. Nová záruka nového….. Do prdele s volbama!!! Mám dilema. Když se najednou objevím jako zbrusu nový politik (myslím na fotkách a v letácích, samozřejmě), popřu svou minulost a budu nevěrohodný. Když přijdu znovu jako starý politik, přiznám tím, že jsem nesplnil svůj předešlý slib a budu taky nevěrohodný. Možná bych mohl zvolit střední cestu: obvyklý volební oblek a nový účes. Staré jistoty, nové perspektivy…….! Možná jsem právě vymyslel svý nový volební heslo.
Ufff! Zase jsem celý víkend nevydechl, v hlavě mi bzučí!!! A to jsem neměl ani kapku – teda skoro!!! V sobotu jsme měli partajní ideový seminář, kde jsme se navzájem zkoušeli z ideových východisek partaje pro nadcházející volby. Není to žádná sranda, musím přiznat. V těchhle volbách asi FAKT přituhuje. Jelikož stejně jako všechny ostatní partaje žádné vlastní ideje nemáme a navzájem si jen krademe nesplnitelné sliby, celý den jsme pod dohledem odborníků z řad exnovinářů, expolitiků, exporadců a jiných hochštaplerů studovali a trénovali tzv. VPP – voličsky přijatelný populismus (pochází z angl. Voter´s Friendly Populism). Jde o psychologicky propracovanou metodu a ve skutečnosti znamená, že na sebehloupější volební slib imaginárního politického protivníka musíte okamžitě zareagovat tak, abyste nevypadali jako úplný cvok/Rath, a voliči vám aspoň (do voleb) trochu uvěřili. Učí to kreativitě. Když například váš protivník v televizi prohlásí, že se za jeho vlády všem zdvojnásobí platy, zůstanete taktně mlčet, držíte si rty a na kameru přilepíte jakýkoli graf s černou sestupnou křivkou, nad níž je napsáno jméno protivníkovy partaje. Bezpečně to funguje. Je mnohem obtížnější znevěrohodnit anonymní graf než konkrétního člověka. Jen si musíte dávat bacha. Když na vás někdo třeba vyštěkne, že zatočí s korupcí, nesmíte začít zdrhat! Naopak. Klidně a odhodlaně řeknete, že vy taky a navíc ještě přidáte přísnější zákony! Tolik za sobotu. Určitě chápete, že to večer chtělo pár panáků.
V neděli jsme zkoušeli čtení vlastních kandidátských projevů před voliči a následnou volnou debatu. To bylo o něco horší. Ukázalo se, že většina z nás má už potřetí počtvrté úplně stejné projevy a nedokáže je s vážnou tváří ani přečíst, natož věrohodně přednést. Úplně nejhorší pak byly volné debaty. Když jsem například četl vlastní pasáž o pozitivech po Listopadu nabyté svobody individuálního výběru, na kterou jsem už dvanáct let hrdý, vyštěkl na mě jeden idiot, jak to že u nich v konzumu už nemají žlutou limonádu, jakou tam mívali za komoušů. Nechtěně jsem se ho hned zeptal na jméno a adresu.
Dneska jsme proto s JJ doma, pijeme jablečný likér a řešíme, jestli bych měl jít do voleb jako zbrusu nový člověk s novým programem, anebo stará záruka starého programu. Chci říct nová záruka starého….. Nová záruka nového….. Do prdele s volbama!!! Mám dilema. Když se najednou objevím jako zbrusu nový politik (myslím na fotkách a v letácích, samozřejmě), popřu svou minulost a budu nevěrohodný. Když přijdu znovu jako starý politik, přiznám tím, že jsem nesplnil svůj předešlý slib a budu taky nevěrohodný. Možná bych mohl zvolit střední cestu: obvyklý volební oblek a nový účes. Staré jistoty, nové perspektivy…….!
Možná jsem právě vymyslel svý nový volební heslo.
