Jaký politicky výživný víkend pro všechny zabývající se psychopatologickými jevy české politiky! Co víc než brečícího Stanislava Grosse či vlastním egem zcela zhypnotizovaného premiéra vzývajícího marťany si člověk může přát? Upřímně - oželel bych oboje. I šílenství by totiž mělo mít hranice, a to i v případě zcela šílené strany jako ČSSD. Jinak je nejvyšší čas na Chocholouška...
. Bohužel víkendové zasedání ústředního výboru ČSSD, kde odstoupil Stanislav Gross, zatímco Jiří Paroubek oznámil vládu tvrdé ruky, potvrdilo, že i na Chocholouška už je u nás pozdě. Gross se víc než zbláznil a Paroubek nenávratně propadl stylu jiného německého kancléře, než původně zamýšlel - Gerharda Schrodera. Bohužel toho, který to – podobně jako Paroubek – taky kdysi myslel s „lidem téhle země“ až příliš upřímně.
Začněme Grossem, jenž sekl s politikou, čte bibli a hodlá bádat, učit na právnické fakultě a pracovat v advokacii. Že sekl s politikou – stejně jako že čte bibli - by jistě byla skvělá zpráva. Osobně bych mu jezdil předčítat, kdyby měl problém s písmenky. Nesměl by ovšem chtít učit budoucí právníky a pracovat jako právník. Ti, jak známo, mají v právním státě v rukou spravedlnost, jež bývá základem každé prosperující společnosti. Bez ní skončíte v zemi divů Šárky a Standy, kde občané pojídají premiérovy směnky. Je to smutné konstatování, ale v politice, kde nemůžete nic moc zkazit, byl Gross méně nebezpečný než jako ne-politik. Dokonce i méně nebezpečný než jako badatel, který zjistí, že je barrandovský Ježíš.
S Jiřím Paroubkem, jenž chce v zájmu nás všech spolupracovat s marťany, je to mnohem horší. Jeho chorobná touha po absolutní moci, kvůli níž chce nejen změnit tiskový zákon (vyvést média „z balkánského pojetí“ novinářské práce - tedy znesnadnit kritiku politiků) dospěla do stádia, kdy není cesty zpátky. Nejde už „jen“ o to, že hodlá vládnout s komunisty a marťany. To dělá dávno, nakonec většina jeho kabinetu jsou marťané. A nijak to ani nemaskuje. Jde o to, že ani srandovní zemi jako Česko by neměl řídit naprostý šílenec! Pak končí i sranda.
Přece jen ale o víkendu svitla naděje. Paroubkův ministr kultury Vítězslav Jandák hodlá postavit na Veleslavíně penzion pro staré herce, protože herci jsou podle něj „něco jiného než normální lidé“, takže v důchodu potřebují zvláštní péči. V jejím rámci by dál tvořili, přestože o jejich tvorbu už „trh nemá zájem“. Vynikající idea! A začít bychom mohli hned dvěma umělci, o jejichž tvorbu nemá trh zájem: Grossem a Paroubkem!
