Už jsem si myslel, že tenhle týden nebudu psát sloupek na politické téma. Vláda zvolena, show dohráno. Ale politický kabaret nekončí a před otráveným, utahaným, znuděným divákem se otevírají další dějství. Kupříkladu rezignace Heleny Třeštíkové. Všichni víme, jaké osobnostní i umělecké kvality má, ale jako politička … Nevím, jestli její rezignaci přivítat jako výraz skutečně pevného morálního postoje, anebo se nad tímhle krokem ušklíbnout s poznámkou: probůh, copak nevěděla, do čeho jde?!
Stejně tak pět a půl roku „natvrdo“ pro exministra Mlynáře. To je překvapeníčko, že! Mlynář rozhodně není svatý, ostatně to není nikdo, kdo jde do politiky (a možná právě vědomí všeho toho, do čeho by měla Třeštíková vstoupit, ji odradilo – nebyl to nějaký konkrétní nátlak, ale celkové nahlédnutí věcí: S tímhle nechci mít nic společného). Jestli se ovšem někdo snažil vnést do své politické a ministerské práce jistou průhlednost, kdo vystupoval v médiích moderně a na úrovni, byl to Mlynář. Nemohu tu samozřejmě z pozhledu laika posuzovat soudní spor, jen mi to připadá jaksi nepatřičné: zatímco někteří jedinci zponevěří stovky milionů a dostanou taky zhruba pět či sedm let, Mlynářových sedm milionů, které nezpronevěřil, ale nese za to „jen“ odpovědnost, má stejnou váhu. Je tu ale samozřejmě ještě odvolání, tak uvidíme.
A pak je tu pan Čunek se svým půl milionem. To je ale náhodička – v jedné chvíli vybere firma 499 000 korun, a o dva dny později je na účet vsetínského starosty uloženo 497 000 korun. Kam se asi poděly ty 2 000? No to víte, když už tak pěknou sumičku „vyhrajete“, musíte to nějak oslavit! Třeba si pan Čunek šel dát večeři do dražší restaurace. Nebo že by zaskočil i do nějakého „zábavnějšího“ podniku? A stejně jako prostý rozum říká, že pět a půl roku pro Mlynáře je „nějak moc“, tentýž rozum soudí, že pan Čunek „v tom nějak podezřele plave…“ Opět si tu neosobuji právo předsedu lidovců odsuzovat, ale dosavadní vysvětlení toho, jak ke svému půlmilionu přišel, se svou chabostí blíží ke Grossovým bytovým vytáčkám.
Takže jak říkal svého času ve svých pokleslých estrádních show Miroslav Donutil, „furt se něco děje…“ Ano: konečně napadl sníh. A pohled na bílou krajinu je hezčí než na šedou pláň české politiky.
