Kanada zavádí víza pro občany ČR. Dalo se to čekat. Podle kanadského velvyslance o tom čeští kompetentní činitelé věděli s dostatečným předstihem. Zpráva vyvolala bouřlivé reakce veřejnosti...
a politici se trumfují v návrzích, jak zpupným Kanaďanům zasolit.
Čestnou výjimkou je jen předseda ODS, který si myslí, že se nemá podnikat nic, protože je to směšné (jsem stejného názoru). Abych ho nepřechválil, ODS podle očekávání svedla všechno na ČSSD, ČSSD naopak na ODS. Vláda udělala jakýsi kompromis, zavedla víza pro kanadské diplomaty a povolala českého velvyslance „na konzultace“ (dalším krokem je už jen přerušení diplomatických styků, k tomu ale těžko dojde). Celá akce s romskou migrací, vrcholící těsně před volbami do PS, vypadá jako prefabrikovaná se zjevně politickým záměrem, ovšem nikoli ze strany ODS nebo ČSSD. Ani jedna z těch stran na nic podobného nemá. Kdo propadá hysterii (zvlášť když je to populistická předvolební hysterie, jak ji předvedl předseda KDU–ČSL Svoboda) dělá nejspíš přesně to, co si od věci slibovali ti, kdo ji spunktovali.
Stop přeběhlictví
Předseda KDU–ČSL taky vyhlásil boj proti přeběhlíkům – lidovci nebudou přeběhlictví podporovat. K témuž by se měly veřejně zavázat i ostatní strany. Mělo by dojít k dohodě napříč politickým spektrem. Je těžké za tímto vyhlášením války přeběhlíkům necítit útok a ty, co odešli do TOP 09. KDU–ČSL dělá zároveň mravné gesto a přihřívá si vlastní polívčičku. Na výzvu mimořádně vykutáleně reagovali sociální demokraté. Místopředseda Sobotka prohlásil, že mají bolestný zážitek s Pohankou a Melčákem, a proto se už dříve zavázali, že nebudou „zakládat vládnutí sociální demokracie na principech přeběhlictví“. Krajně nebolestný zážitek s přeběhlicí Zubovou nechal stranou – ovšem, vládnutí na ni nezaložili, jen pád vlády politického soupeře. Přeběhlictví paní Zubové je sice maskované, ale mimořádně nešikovně.
Umění diplomacie
Česká republika naváže diplomatické styky s Lichtenštejnskem (vida, je možné být pár let v EU a nemít se všemi zeměmi Unie diplomatické styky). Diplomatické styky jsme dosud neměli, neb Československo kdysi podle Benešových dekretů okradlo vládnoucí rod Lichtenštejnska o mnohamiliardový majetek. Podle dekretů to byli Němci a, jak podotýká Právo (resp. jeden z nejstarších spolupracovníků redakce kryjící se šifrou „kov“ – činil se v ní už od sedmdesátých let, kdy se list jmenoval ještě „Rudé“), navštěvovali protektora von Neuratha v době jeho působení v Praze. Teď bylo dosaženo dohody, že diplomatické vztahy jsou jedna věc a minulost druhá. Za tím účelem oddělení minulosti od přítomnosti bude ustavena komise historiků, která by podle ministra Kohouta „měla přispět ke vzájemnému poznávání společné historie a měla by být zaměřena především do budoucnosti. Čeští, státně oficiózní historici se mimořádně hodí k tomu, aby se zaměřili na budoucnost. Společná minulost, již budou vzájemně s těmi z Lichtenštejnska poznávat, představuje právě jen to okradení. A bude ho třeba zakecat, nejlépe na způsob česko–německé deklarace. Textem, který si obě strany budou vykládat po svém, tj. každá jinak. A obě budou mlčky tolerovat, že si to jinak vykládají. V případě ukradených miliard (o nic jiného nejde – Lichtenštejnsko bylo za války neutrální a spojenci, aspoň ti západní, tu neutralitu uznali) to sice bude mimořádně obtížný manévr, jsem však přesvědčený, že naši obratní diplomaté a historici to i tentokrát dokážou.
Užší mantinely pro vychcánky
Skupina poslanců ČSSD a ODS připravila ve spolupráci s ministerstvem dopravy novelu zákona o vyvlastnění. Podle ní bude zejména při výstavbě silnic a dálnic možné, aby soud rozhodl, že spor o vykoupení pozemku, jehož vlastník brání pokračování stavby, může probíhat zároveň se stavbou. Aniž bych se chtěl zastávat tohoto konkrétního řešení, považuji za nezbytné, aby v zemi, kde zbytky nevolnické morálky nedovolují formulovat, co je veřejný zájem, a zejména tam, kde jde o možnost vytřískat ze státu prachy (které de něho vložili občané, kde by se jinak vzaly), si každý šťastný majitel překážejícího pozemku hraje na mlynáře z Jiráskovy Lucerny, byly položeny určité meze drzosti, vychcanosti či bezohledně fanatické zapříčenosti různých právnických i fyzických osob. Často jde jedno s druhým a třetím ruku v ruce. Případ blokace obchvatu Plzně budiž dostatečným odstrašujícím případem. V zemi, kde neexistuje morálka, má liberalismus vymezené těsnější meze, než v zemích kulturních.
Prasečí „dohlížitel“
Zvláště, když jsou jiné příklady, kde by bylo třeba se soukromníků zastat proti ofenzivě politické korektnosti a multikulturality. Ministr Kocáb ještě předtím, než přihrál squattery majitelům proslulého domu v Truhlářské, nasliboval majitelce rekreačního areálu Žalov v Hodoníně u Kunštátu, že jej vykoupí. Areál byl totiž původně za protektorátu koncentračním táborem pro české Romy a ministr jej chtěl, zjevně v rámci piety, proměnit zpět do podoby, jakou měl v čase romského holocaustu. Akcím tohoto typu sice nerozumím, ale budiž. Jenže kompetentní úředníci nakecali majitelce, aby s letošní letní sezonou už nepočítala, protože do té doby bude koupě uzavřena. Nestalo se nic, majitelka je ve ztrátě, ministr se kroutí, že je v celé věci jen „dohlížitel“ a všechno má na starosti ministerstvo školství. Na copak dohlíží? Jak tu paní bezohledně odřít? Majitelé vepřína – neboli „prasečáku“, jak s odporem říkají salonní představitelé „občanské společnosti“ – jsou dost silní na to, aby si dupli, když si zemědělskou továrnu na pozemku, jenž se jen velmi částečně kryje s pozemkem někdejšího lágru pro Romy, nechtějí nechat zbourat. Ta paní však byla nejspíš relativně bezbranná a navíc projevila dobrou vůli, což se jí vymstilo. Považuji to za prasárnu! Menší, než romský holocaust, jistě. Ale nežijeme přece v protektorátu.
Postkomunisté nebezpečnější krajní pravice
„Krajní pravice sílí“, píší v Lidových novinách. Sílí tím, že se část Sládkových Republikánů připojila k Dělnické straně. Krajní pravice neznamená zatím žádné reálné nebezpečí. Stačí na ni i Policie ČR. Ve volbách dostane Dělnická strana sotva dvě procenta. Nebezpečí představují komunisté a postkomunisté. KSČM a Paroubkova (to zdůrazňuji) ČSSD.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
