nahoru

Bývalý děkan FAMU Pavel Jech: Ta škola je poklad, proč to neuznáme?

Tereza Spáčilová8. června 2018 • 16:30
Hlavní budova FAMU
Hlavní budova FAMU
• foto: 
famu.cz

Ze Spojených států, kde vyučuje na prestižní Chapman University, nám bývalý děkan FAMU exkluzivně odpověděl na otázky k situaci na škole a především katedře, kde sám před lety absolvoval.

Jen zlomek absolventů katedry režie u řemesla zůstalo aspoň prostřednictvím práce pro televizi a ještě menší zlomek natočil film pro kina. Čím si to vysvětlujete? 

Když uděláte analýzu absolventů režie nejen na FAMU, ale i na La Femis nebo dffb nebo NFTS nebo USC, tak určitě zjistíte, že ten zlomek je ještě mnohem menší než u nás. Stát se režisérem je pořád nejvyšší meta, cíl, kterého by skoro každý rád dosáhl. Dokonce i Václav Havel poté, co přestal být prezidentem, se do toho pustil (a pak soutěžil s čerstvými absolventy FAMU jako objev roku). Je to tvrdý boj – po celém světě. Často se říká, že aby se člověk stal úspěšným režisérem, musí mít talent, průbojnost a štěstí. Ani jedno z toho nemůže naučit škola. Školy se zaměřují na výuku řemesla a na vytváření prostoru pro umělecký rozvoj studentů, ale ani jedno nestačí k úspěchu.

Škoda, že jste se nezeptala také na katedry, jako například Zvuk, Kamera, Střih nebo Produkce. Tam se řemeslo učí tak dobře, že studenti mají zakázky často už před dokončením studia... A to pak vede k prodlužování nebo přerušování studia, jak to ostatně umožňuje vysokoškolský zákon. Mimochodem v Americe tento fenomén pracujícího studenta v praxi existuje pod názvem „internship“, studenti ovšem nedostávají za práci zaplaceno, přičemž si ale musí platit vysoké školné. Navíc je o tuto neplacenou práci mnohem větší boj, i když nedostanou do ruky kameru nebo šanci sedět ve střižně, ale spíš nosí kafe na place.

Jaké je v tomto směru skóre zahraničních filmových škol – mají z hlediska uplatnění absolventů lepší výsledky?

Ty nejlepší školy ve světě mají podobné uplatnění studentů jako FAMU. Téměř stoprocentní pro obory, jako je střih, kamera a zvuk. A dost bídné pro režiséry a scénáristy. A protože je v českém prostředí menší konkurence, je to dokonce o něco lepší.

Jakou roli hraje v uplatnění zahraničních studentů filmu televizní práce? A je to cesta?

Je to cesta. Jsme v éře „konvergence“ a v Americe se už moc neřeší, na jaké „platformě“ se má dílo dokončit – plátno, TV, počítač, je to jedno. Na Chapman University, kde teď působím, se donedávna považovalo studium televize jako něco podřadného vůči filmu. Teď naopak uvažujeme, jak nejlépe a nejrychleji spojit oba obory. Donedávna bylo hlavním snem amerických studentů stát se autorským režisérem. Dnes chce každý být showrunner, tedy hlavní umělecký produkční. A to je ještě méně dostupné než se stát režisérem.

Jaký je největší rozdíl mezi FAMU a americkými filmovými školami z hlediska výuky režie?

Anglicky mluvící svět má mnohem větší a vyvinutější systém pro školení filmových herců. Všude v LA a New Yorku existují herecké spolky a workshopy typu Actors Studio. Herci se nejenom naučí řemeslo, ale i metodiku, tedy společnou řeč, která se taky studuje na nejlepších filmových školách v Americe. Na těchto filmových školách se studuje práce s hercem každý semestr, často se pracuje s vyškolenými herci, kteří studentům režie rozumí a umí s nimi komunikovat. Na FAMU se taky učí herectví a máme úžasné pedagogy, ale neexistuje kulturní tradice pro studium specificky filmového herectví a neexistují tady tisíce herců, kteří si konkurují, aby se dostali do jakéhokoliv filmu – i studentského, jako je tomu v Americe. A bohužel FAMU a DAMU nikdy nebyly dostatečně propojeny, aby se dalo soustředit na filmové herectví. Možná, že je to kvůli tomu, že mnoho let bylo jednou z největších předností českého filmu obsazování neherců. Úžasná tradice, ale je v rozporu s řemeslnou prací mezi režisérem a školeným hercem.

Pak jsou věci, které nejsou přenosné z finančních důvodů. Na FAMU se neučí na rozdíl od některých škol v Americe filmová výprava jako plnohodnotný obor. Na Chapmanu je pro výuku tohoto řemesla úžasné vybavení. Bohužel, v Česku nejsou finanční podmínky na tuto důležitou složku často ani v profesi a už vůbec ne na škole.

Jak velkou roli hraje to, že si studenti studia platí?

Tomu, aby se platilo školné, bychom se měli snažit co nejdéle bránit. Není to přednost. Studenti, kteří si musí všechno platit, pak často mají méně času, energie a hlavně odvahy a svádí je to ke konformitě v tvorbě, protože mají pocit, že aby vůbec přežili, musí nabídnout to, co už existuje v mainstreamu.

Jak je možné, že se FAMU navzdory mnoho let trvající nepříznivé situaci umísťuje na vysokých pozicích žebříčků nejlepších světových škol?

Jak je možné, že celý svět vnímá FAMU jako poklad mezi školami, ale my sami to nechceme uznat? Asi je to zvláštní typ české skromnosti. FAMU je umístěno na žebříčku nejlepších škol, protože tam patří. Dokonce několik amerických škol pak lobbovalo v Hollywood Reporter, aby vytvořili separátní kategorie pro zahraniční školy, aby se některé americké umístily výš.

Situací na FAMU se zabývá i aktuální číslo Reflexu, kde najdete sondu „Válka o FAMU“.

Reflex 23/2018Reflex 23/2018

Tereza Spáčilová


Klíčová slova: Pavel Jech, FAMU, filmy, škola, režisér



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,810
22,280
29,340
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější