Nedůsledná sebekritika pana Vondry budí vášně. Havlovo Odcházení jakbysmet | Reflex.cz
reklama
nahoru
Politický deník Bohumila Doležala

Nedůsledná sebekritika pana Vondry budí vášně. Havlovo Odcházení jakbysmet

Bohumil Doležal25. března 2011 • 07:53
Nedůsledná sebekritika pana Vondry budí vášně. Havlovo Odcházení jakbysmet
Alexandr Vondra
• foto: 
Tomáš Tesař

Obviněný ze znásilnění a vraždy devítileté dívky spáchal sebevraždu, ministr Bárta by se údajně mohl stát předsedou Věcí veřejných a Havlovo Odcházení rozdělilo obec filmových kritiků.

reklama


Otakar T., obviněný ze znásilnění a vraždy devítileté holčičky, zemřel v pražské Vojenské nemocnici na otok mozku. Byl tam převezen poté, co se pokusil ve věznici spáchat sebevraždu oběšením, nakonec tedy úspěšně. Při pokusu o sebevraždu nebyl na cele sám, spoluvězeň údajně spal, nic neslyšel (podle odborníka musel jeho pokus trvat minimálně deset minut). Zanechal po sobě dopis na rozloučenou, který, jak se ukázalo, žádným dopisem na rozloučenou nebyl. Nikdy se nedopustil žádného násilného trestného činu a podle psychologů nebyl sexuální deviant. Je všeobecně známo, že vrazi dětí jsou ve vězení neustále v ohrožení života. Řekl bych, že stačí už jen obvinění – jeden kolega z Federálního shromáždění ČSFR, který byl jako disident za totáče vězněn, mi vyprávěl, že o něm StB nechala ve věznici rozhlásit, že je obviněn z něčeho podobného, a měl s tím dost problém. Už ve vyšetřovací vazbě. Tohle se určitě nezměnilo – tedy to, že ve vězení stačí obvinění, aby byla věc hotová. Co si má o celé věci člověk myslet?

 

 

Ministr Bárta údajně „nevyloučil“, že bude kandidovat na předsedu Věcí veřejných. Pokud by tak učinil, rozhodně by to znamenalo jakousi normalizaci poměrů v té straně. Role Teng Siao-pchinga je sice jistě pohodlná, ale v demokratické instituci se něco podobného nesluší. Na zasedání poslaneckého klubu VV zněly, jak píší v Právu (podle zdroje, který si nepřeje být jmenován, tj. údajně) plamenné výzvy jako: „Kurva, musíme být jednotní! Když nebudeme, tak to tady rovnou můžeme zabalit“ (měl to prohlásit předseda John). Předsedův proslov (samozřejmě údajný) má výrazně chruščovovský styl, nebyl však docela důsledný – správně by měla druhá část výroku znít: „Tak se na to tady rovnou můžeme vy…“ Podle MfD tajná vzpoura ve VV pokračuje, poslanci pouze prý nenašli zatím odvahu vystoupit a promýšlejí svou „exit strategy“. „Exit strategy“ podle toho znamená „jak to udělat, aby to pokud možno nebolelo“. Udělat to tak ovšem nejde, taková rozhodnutí bolí vždycky.


Věci veřejné se Sněmovně, a to znamená sociální demokracii, ústy místopředsedkyně ústavněprávního výboru Kateřiny Peake omluvily za to, že musí dodržovat koaliční dohodu a hlasovat proti sociálně demokratickému návrhu zákona, s nímž souhlasí. Sociálně demokratičtí poslanci se smáli, neměli pro ten kajícně vstřícný krok porozumění. Je otázka, jaký smysl mají podobná gesta, veřejnosti se to nedonese, opozici, jíž je gesto formálně určeno, je to k smíchu, koaliční partnery to mírně řečeno nenadchne.

 

Zprávou dne je ovšem způsob projednávání aféry Vondra. Zprávy o jeho průběhu jsou zatím kusé, nejvíc řekli v Událostech České televize. Pan Vondra nepatří k mým nejoblíbenějším politikům, nicméně to, co se rýsuje, je dosti úděsné: vypadá to, že včerejší koaliční jednání o Vondrově problému s firmou Promopro skončilo rozhodnutím, že koalice nepřipustí zařazení této otázky na program dnešní schůze ČT, pokud Vondra sám ještě před schvalováním programu ve Sněmovně vystoupí a provede sebekritiku. Vondra tak učinil, samozřejmě velmi nedůsledně, nicméně přihlášení se k zodpovědnosti a slovo omluva padly. Vondra tedy na základě koaliční dohody sám nahlodal svou pozici. Nato vystoupil Kalousek, omluvil se plénu za tu trapnost, kterou Vondra předvedl, a on i předseda poslaneckého klubu TOP09 Gazdík vyzvali ministra k okamžité abdikaci. Poté „loajálně“ hlasovali proti zařazení případu na program jednání. Pokud to bylo opravdu tak, je těžké tento postup představitelů TOP09 označit jiným slovem než zákeřný. K tématu se zítra zcela jistě vrátíme.

 

 

Přečetl jsem si celostránkový článek Vladimíra Justa v MfD a Poslední slovo Jana Rejžka v LN na téma Havlova filmu Odcházení a jeho recenzentů. Pan Just potřeboval celou stránku na to, aby dospěl k závěru, že Havlovy „anatomické pitvy“ jsou snad pro někoho nestravitelné, ale to by nemělo být důvodem ani k mediálnímu svatořečení, ani k mediálnímu lynči jejich autora. To je soud jako vystřižený ze Zahradní slavnosti. Nicméně panu Justovi, řekl bych, vadí daleko spíš to, co zjevně považuje za mediální lynč (cituje Ondřeje Neffa, Kamila Fillu z Aktuálně.cz a Terezu Spáčilovou MfD). Podle Rejžka zase „reakce většiny filmových kritiků je především naprostým debaklem jejich profesní způsobilosti a schopnosti vnímat. Ne proto, že se jim Odcházení nelíbilo, ale pro chatrný způsob argumentace.“ Problém tedy je v tom, že negativní kritiky jsou nekvalitní. Je mi líto, ale tuhle argumentaci znám z roku 1965, kdy zakazovali Tvář. Dnes na štěstí už neexistuje Svaz československých spisovatelů, cenzura a ÚV KSČ, chuť zavřít kritikům hubu naneštěstí ano. Považuji to za skandální.

 

http://bohumildolezal.lidovky.cz/



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama