„Za úraz vždycky někdo může,“ říká náměstek ministra zdravotnictví, muž jménem Vladimír Pavelka z TOP 09. „Buď mi ho někdo způsobí, nebo si za to mohu svou hloupostí, nešikovností, neopatrností. I když se to může zdát příliš tvrdé, nehoda není náhoda.“

Samozřejmě, že není, viz Pavelka. Řekněme, že šel do práce, pročítal si zajímavé ministerské materiály s fotkami sestřiček a najednou…. Zjistil, že má hlavu mezi dveřmi výtahu. Kdo za to může a především kdo to zaplatí? Jak znám politiky, méně boží lidi, tipoval bych výrobce výtahů. Jinak si ve státní správě už neškrtne. Stane-li se to ale nám, zbankrotujeme.

Nevím proč, ale nemůžu se zbavit dojmu, že se ministrem zdravotnictví ve skutečnosti stal kartel zdravotních pojišťoven. Ty totiž už docela dlouho vymýšlejí, jak to udělat, aby zraněným klientům vždycky platily co nejméně, v nejlepším případě nic. Teď to chtějí přímo zákonně a tlačí na politiky. A ti si řekli, že když řecké dluhy smetly do zapomnění Jiřího Paroubka, mají v rukou licenci na jakýkoli finanční teror.

Poslanec Jiří Štětina z VV například chce, abychom si plně hradili úrazy vzniklé v opilosti. Jistě ho omlouvá, z jaké je strany; možná měl taky sám trochu v hlavě, pracovat střízlivý pro Víta Bártu určitě není žádná legrace. Ostatně VV by mohly začít u Radka Johna, svého předvolebního předsedy. Milý násoska totiž pořád nepochopil, že při vinných degustacích se víno nepije. Co až si jednou u dvaadvacátého vzorku vlastního moku vyvrkne oba dva kotníky?

A kdo vlastně rozhodne, co je opilost? Doufejme, že ne politici, notoričtí opilci. Bude nám policie dávat dýchat, když upadneme na namrzlé zebře přechodu? Nebo se snad stane rizikovou činností řízení auta, když se jí má stát řízení motorky? A co teprve běžná cesta do práce: nechá nás koalice radši doma a bude nám hradit plnou výplatu, protože nám cestou do práce může rozseknout hlavu rampouch – a kdo to zaplatí pak? Slunce?

Nic proti šetření. Ani státní dluh ale neomlouvá totální politickou stupiditu. Začněme radši šetřit u ministerských náměstků, tedy i Pavelky: víc než sto tisíc měsíčně za podobné nesmysly je přece jen trochu moc. Co takhle padesát a případnou sádru zdarma? Ale jen jednou!