Šlégr před Bendou | Reflex.cz
reklama
nahoru

Šlégr před Bendou

Bohumil Doležal1. června 2010 • 15:40
Šlégr před Bendou
Jiří Šlégr
• foto: 
Pavel Mazáč

Kroužkování se tentokrát ve volbách ujalo. Někde jsou důvody celkem jasné, většinou ale spíš, proč určití lidé pro nedostatek preferencí vypadli, než proč tam jiní přišli: to se zjevně týká Ivana Langera (osobně se domnívám, že pokud by se voliči rozhodovali jen kvůli aféře „Íčko“, medializované zejména v MfD, dali na záležitost dosti nafouknutou; ze zveřejněných odposlechů nebylo vůbec jasné, zda se Langer s Mrázkem zná a zda ví, že je Mrázek v tom, o čem se hovořilo, angažován) a ústeckého kandidáta ČSSD a Paroubkova úzkého spolupracovníka Petra Bendy...

reklama

 

...Z těchto případů je spíš jasné, koho voliči nechtějí, než koho chtějí. Do prekérní situace se dostal hokejista Šlégr, který je na téže kandidátce jako Benda, a kdyby odstoupil, Benda by prošel. Šlégra chce nový trenér národního mužstva Hadamczik jako spolupracovníka. Nepochybuji o tom, že pan Šlégr je vynikající hokejista, a mám podezření, že by ve funkci, kterou mu trenér nabízí, byl platnější než v poslanecké lavici. Na druhé straně, pokud by zablokoval pana Bendu, udělal by České republice nejspíš rovněž velkou službu. Jeho nynější situaci mu nezávidím, je to dost náročné a odpovědné politické rozhodování. Nicméně, zavinil si to sám.

 

Prezident Klaus přijal dneska postupně podle volebních výsledků předsedy všech pěti parlamentních stran. Předseda ČSSD Sobotka pro sebe vyžaduje právo (zvykové, nikoli plynoucí z ústavy), aby jej prezident pověřil jako prvního sestavením vlády. Formálně vzato by to znamenalo, že Klaus by pověřil Sobotku funkcí premiéra a na jeho návrh by jmenoval ostatní členy vlády; takto jmenovaná vláda musí do třiceti dnů poté předstoupit před PS s žádostí o důvěru. Pokud ji nedostane, jmenuje prezident jiného premiéra a postup se opakuje. Vypadá to v této situaci jako zbytečné zdržování, Nečas se vyjádřil, že by měl vládu sestavovat on, protože má na rozdíl od Sobotky reálnou šanci na úspěch (nebylo by to protiústavní), ale rozhodnutí samozřejmě nechává na prezidentovi, Schwarzenberg i John jsou pro dodržení dosud obvyklého postupu. Nedovedu posoudit, jak velký prostor dává tento postup pověřenému premiérovi pro obstrukce, jsem si jistý, že pan Paroubek by ho byl využil maximálně. Co bude dělat pan Sobotka, ví Bůh. Klaus zatím nikoho sestavením vlády nepověřil. Další sporná otázka je, zda má být jedna místopředsednická funkce ve sněmovně svěřena komunistům (Nečas je proti, ČSSD pro). Když už komunisty jednou ve sněmovně máte, musíte je pojednávat po formální stránce jako každou jinou stranu, řekl bych.

 

„Jako přikovaný, téměř bez hnutí brvou, seděl víc než pět hodin (ve stranické centrále KDU-ČSL, při sledování toho, jak dopadly volby, pozn. bd) na jednom místě místopředseda Senátu Petr Pithart,“ píší v Právu. Pithart je v prekérní situaci: je profesionální předseda, případně místopředseda Senátu, a jeho funkce je teď ohrožena, jeho strana nemá zastoupení ve sněmovně, a to jí ubírá na významu (v Senátu rovněž nemá vlastní klub). Po podzimních volbách se nadto složení Senátu změní. Možná by se měl pan místopředseda porozhlédnout po jiném hnízdišti, TOP 09 či VV, ale budou ho chtít ne coby prostého senátora (to už zřejmě neumí), ale přímo coby místopředsedu Senátu? Pithart přitom setrvá v Senátu ještě minimálně dva roky.

 

Ustavující schůze Poslanecké sněmovny se má podle prezidenta Klause a předsedy KSČM Filipa konat 22. června. Problém je, kdo ji má svolat a řídit až do chvíle volby nového předsedy. Má to být dosavadní předseda, pokud byl znovu zvolen poslancem. Jenže předseda Vlček krátce před skončením volebního období rezignoval na funkci i na poslanecký mandát a nový předseda už nebyl zvolen. V tom případě se v jednacím řádu praví: „Není-li bývalý předseda sněmovny poslancem, svolá schůzi za předpokladu, že je poslancem, nejstarší bývalý místopředseda sněmovny, a není-li ani toho, nejstarší poslanec nově zvolené sněmovny; pokud ten svolání ustavující schůze odmítne, svolá ji následující nejstarší poslanec.“ Nejstarší bývalý místopředseda sněmovny Jan Kasal poslancem není a je otázka, zda tedy má přijít na řadu druhý nejstarší bývalý místopředseda, který zvolen byl, tj. paní Němcová, nebo nejstarší poslanec nově zvolené sněmovny, jímž je Karel Schwarzenberg, kterému se do toho ale ani trochu nechce. Poněkud srandovní komplikace.

 

Z funkce předsedy pražské organizace odstoupil Pavel Bém. Je to počátek jeho volného pádu do poslanecké lavice. Na poslaneckou kandidátku v Praze si sice najmenoval jen své lidi, ale kroužkování v tomto případě zafungovalo pozitivně a vneslo mu do prořídlých řad zvolených poslanců kukaččí vejce v podobě Marka Bendy. Musím se přiznat, že jsem tomu rád. Na místo místopředsedy ODS rezignoval Petr Gandalovič kvůli špatnému výsledku ODS v Ústeckém kraji, kde byl lídrem. Zřejmě to přepískl se vzpourou vůči Topolánkovi.

 

Otevřená otázka je, kdo všechno vyletí z teplých místeček v Lidovém domě. Černá mračna se stahují nad hlavním volebním manažerem Tvrdíkem a nad Paroubkovým poradcem Dimunem. Pan Dimun nejspíš zamíří do Věcí veřejných (tam ještě nebyl), pan Tvrdík spadne z větší výšky a řekl bych, že na tvrdé.

 

Politolog z Lidového domu, přesněji řečeno z Masarykovy akademie Lukáš Jelínek prozrazuje v dnešním Právu své politické preference jemnými významovými odstíny. Když Nečas avizoval polepšenou ODS, učinil tak „mazaně“. Když se Paroubek rozhodl odstoupit, učinil tak „chytře“. Protože nazývat Paroubkovo rozhodnutí mazaným je jednak věcně nemožné, a jednak taky neslušné, upadla by panu Jelínkovi ústa, kdyby řekl „chytře“ i o Nečasovi? Zdá se, že v ČSSD a v jejím bezprostředním okolí budou ještě dlouho zakopávat o trosky paroubkismu.

 

Pozoruhodné je, že během povolební noci se konalo několik sešlostí: jednak ty stranické (ODS např. v Malostranské besedě), jednak v restauraci ve Žlutých lázních, kde zasedala zjevně budoucí třetí komora Parlamentu, podnikatelští bossové (pp. Hrdlička, Bárta, Háva ad.). Pokud se to dělo i v případě minulých voleb, nemělo to takovou publicitu. Možná že označení třetí komora Parlamentu je příliš skromné, mělo by se říkat braintrust, cosi jako kdysi svobodní zednáři, jen zatím o něco méně nóbl.

 

Devatenáct přeběhlíků není k mání, píše v MfD Karel Steigerwald. Nebyl bych tak optimistický, je tam jedna celá potenciálně přeběhlická strana. Musí přebíhat najednou, jinak budou kverulanti platit po sedmi milionech. Robert Čásenský tamtéž doufá, že „snad Nečase se Schwarzenbergem ani nenapadne, že by straně, kterou významně sponzorují soukromé bezpečnostní agentury, svěřili ministerstva vnitra či obrany s jejich mocenskými nástroji“. Zlatá slova – a kdyby jenom sponzorovali, ony je taky aspoň zčásti tvoří.

 

Dalibor Balšínek je (v LN) toho názoru, že tyto volby byly především plebiscitem o Jiřím Paroubkovi. Opravdu to tak vypadá, je daleko jasnější, kdo prohrál, než kdo vyhrál. Např. Petr Kamberský se domnívá, že prohrála levice, já bych řekl, že prohrály autoritativní choutky a byl bych rád, kdybych mohl říci, že vyhrála demokracie, jenže to se teprve uvidí. Tématu se týká naše dnešní glosa.

 

Prezident Klaus poskytl rozhovor spřízněným Lidovým novinám. Hovořil mj. o důvodech ztrát, které ve volbách utrpěly nejsilnější politické strany: „Začalo to patem roku 2006 a strašlivou nevstřícností a nepřátelstvím ODS a ČSSD. Vedlo to přes „specifičnost“ (abych to řekl neutrálně) chování M. Topolánka přes vstup byznysu do horních pater politiky. Nepřetržitě to živil způsob politiky J. Paroubka…“ To jednak není pravda (pokud jde o nevstřícnost a nepřátelství, byl iniciátorem Paroubek, hodně se toho naučil od Zemana a od Klausových zlatých hochů, k nimž ovšem Topolánek vůbec nepatřil), a jednak je to vůči Topolánkovi, který se už ani dost dobře nemůže bránit, sprosté.

 

Oprava: Z ÚSTR mne upozornili, že informace o tom, že by současný (prozatímní, pokud se nemýlím) ředitel ústavu pan Hazdra odvolal šéfa Archivu bezpečnostních složek Bukovszkého, neodpovídá pravdě, nýbrž pravdě odpovídá, že „má záměr“ ho odvolat. Je tomu tak, za mylnou informaci se čtenářům i pracujícím ÚSTR omlouvám (skoro mám cukání napsat všem poctivým pracujícím, ale neučiním tak). Pan Hazdra bude asi moci dělat tak zásadní personální rozhodnutí až poté, co bude ve funkci ředitele potvrzen (nebo to udělá někdo jiný, až bude potvrzen někdo jiný). Můj komentář má tedy správně znít:

 

„Volby nevolby, čistky v Ústavu pro studium totalitních režimů budou zřejmě pokračovat. Jeho ředitel (snad zatím prozatímní, po vyhazovu pana Pernese, který se ukázal coby normalizátor být neudržitelným, jak příjemný pohled, když něco tak apriori nemorálního, jako je český historik, dostane za uši!) „má záměr“ odvolat šéfa Archivu bezpečnostních složek Ladislava Bukovszkého, samozřejmě za to, že „nezvládl roli manažera a garanta práce archivu“. Až se tak stane, bude vše pod kontrolou. Bude třeba sestavit radu, které určí, kdo si zaslouží být označován za agenta StB, a kdo ne, a na základě toho provést důkladný update registru svazků. Bylo by to krásné zahájení činnosti nového týmu. Titul „agent StB“ by se přitom nezískával trvale: pokud by se dotyčný choval dejme tomu pět let řádně a nedráždil historické a vládní papaláše, mohl by být z registru vyškrtnut a dostal by o tom úřední osvědčení.“

 

Bohumil Doležal, bohumildolezal.lidovky.cz



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama