nahoru

Bohemian rhapsody

Jan Pomuk Štěpánek 2. dubna 2005 • 00:13

Dvanáct hodin denně po dvanáct let pracoval jako osobní asistent Freddieho Mercuryho. Ví o něm všechno. Po Mercuryho smrti byl dobrovolníkem v nemocnici, později si koupil hotel a vedl ho, potom začal cestovat. Podíval se i do Prahy, strávil tu tři dny. V Londýně pak vydržel jen chvíli - a už byl zase v Praze. Pronajal si tu totiž malý koloniál a prodává potraviny.

Foto
Peter Freestone sedí u dřevěného stolku kavárny kousek od pražského náměstí Míru a soustředěně míchá kapučíno. Čas od času zvedne oči k oknu a podívá se ven. Z jeho koloniálu přes silnici právě vychází žena ověšená taškami a dětmi.
"Neměl jsem žádný plán, co tu vlastně dělat, tak jsem se jen tak flákal," říká pregnantní spisovnou angličtinou. Ví už, že na Čechy musí mluvit anglicky pomalu. Ladně kroutí zápěstím, a když vzpomíná na Freddieho, nasadí melancholický pohled. Peter je homosexuál a poznáte to na něm poměrně rychle. Zženštilé grimasy, táhlá procítěná "och", k nebi se stále upírající oči - to je homosexuální afekt v docela příjemné podobě.
"Pronajal jsem si na náměstí Míru byt, chodil se koukat po památkách, jezdil po českých městech, hradech, zámcích." Opět přivře oči a pozvolna kývá hlavou. "Je to tu nádherný! Tak čerstvý a nezkažený - jako Londýn před dvaceti lety. Úžasné drobnosti: vejdu do výtahu, ti lidé se nikdy neviděli a už se třeba nikdy neuvidí, a přesto každý řekne dobrý den. Když někdo vystupuje, řekne na shledanou. Když se v Londýně na někoho usměješ, málem na tebe zavolá policajty. Viděl jsem tu děti v kočárku před obchodem - udělat něco takového v Londýně by ženskou nenapadlo ani ve snu! Mám tu pocit svobody, který jsem nikdy nikde neměl," přesvědčuje.
Jenže já jsem Čech a mám pocit, že mi maže med kolem pusy. Asi ho tu ještě nikdo neokradl, přemítám po pražsku.

JAKÉSI KONCOVKY

"V Anglii za starých dobrých časů, když jsem byl mladý," nadnese Peter pateticky, pak se tomu usměje a dodá omluvně: "Mluvíme o době před třiceti lety... Tehdy byla Anglie zemí plnou cornershopů. Byly to malé obchůdky, snad na každém rohu, a prodávali v nich tak trochu od každého něco. Měly úžasnou atmosféru, vedli je většinou Indové nebo Pákistánci," říká jako vysvětlení, proč si po vzoru mnohých svých krajanů nepořídil nějakou stylovou restauraci.
Zaměstnává pět lidí, kteří se mu starají o chod podniku. Přesto tam tráví celé dny. Se svými podřízenými mluví česko-anglicky, rukama nebo nohama. "Česky mluvím jenom trochu, spíš něčemu rozumím, ale když promluvím, je to vždycky špatně. Chodím na čtyři hodiny týdně do kursů. Vím, že existují jakési koncovky, které se mění, a tím mění i význam celé věty. Ale nevím proč," usměje se a pokrčí rameny.

POD TLAKEM FANOUŠKŮ

Ví jeho okolí o tom, že byl osobním asistentem Freddieho Mercuryho? "Jasně že to ví," odpoví rozšafně. A pomohlo mu to někdy? "Nemyslím si. Když Freddie zemřel, šel jsem pracovat do nemocnice a tam mi to bylo k ničemu. Když jsem pak vedl hotel, možná někteří lidé přijeli právě proto, že se dozvěděli, co jsem zač. Ale nikdy jsem toho nezneužíval pro propagaci svých podniků. Hodně mi to pomáhá při mé charitativní práci, mohu toho zvládnout mnohem víc," říká.
Před fanoušky Queen se ale neschová nikde. I v Praze se na něj sesypali. Chodí za ním do obchodu, mají plno otázek. "I dopisy chodí. Je jich moc a všichni se vlastně ptají pořád na totéž. Jaký byl Freddie doopravdy? Dodnes nevím, co na to mám odpovídat. Pracoval jsem pro něj dlouho - tak jak to všechno shrnout?"
Když se nedávno v pražské Lucerně konal koncert u příležitosti desátého výročí Mercuryho smrti, byl mezi pozvanými hosty i Peter. V zákulisí se pak sešel i s Petrem Paulem, slovenským dvojníkem Freddieho Mercuryho. "Bylo to zvláštní. Ale rozumím tomu, proč to dělá, a vím, proč se teď lidi chtějí se mnou setkat. Prostě jsem znal Freddieho a skrze mě se k němu mohou dostat nejblíž, jak to jen jde," říká bez pýchy i falešné skromnosti.
O Mercurym napsal také knihu. Nemůžete ho ale podezírat, že by snad chtěl tímhle způsobem přijít k penězům - jako jeden z Freddieho dědiců měl o finanční rezervu postaráno. "Ta kniha byla vlastně mou terapií. Dva a půl roku od Freddieho smrti jsem měl pořád problémy se s tím vyrovnat a jeden známý mi poradil, že nejlepší způsob je mluvit o tom. Tak jsme se začali scházet. Já mluvil a David Avens, si to zapisoval. Po dvou letech mi řekl:,Víš, že toho je už přes čtyři stovky stran? Proč z toho neudělat knížku?` Mohl jsem tak sdělit něco o těch dvanácti letech, která mi byla dána s Freddiem prožít, a také vyvrátit některé z mercuryovských mýtů. Třeba o tom, jaké bylo na každé party hrozné množství drog."

SPRÁVNÁ VĚC

Procházíme mezi regály Makra. Na jedné polici je vyrovnáno tolik zboží, že by se Peterovi nevešlo do celého obchodu. Z velkých obchodních řetězců ale nemá coby drobný živnostník strach. Tvrdí, že ony nejsou konkurencí pro něho a on zase neleze do zelí jim.
Když sedíme zpátky v kavárně, Peter si objednává další kapučíno. Sušenka ke kávě se úplně ztrácí v obrovských, od brambor zašpiněných prstech. Pak se zase rozpovídá: "Je to tu opravdu jak v Londýně za starých dobrých časů. Dneska si ale Londýna pořádně neužiješ, je tam moc lidí, zacpaná doprava... Jistě, v Praze už je něco podobného, ale je to všechno otázka proporcí! Tam žije dvanáct miliónů lidí, tady jeden. S jedním miliónem vyjdu líp než s dvanácti," směje se. Napadlo mě, že když navštívíš kterékoli velké město na světě, jdeš po ulici s očima navrch hlavy a říkáš si:,Páni, jsem tak daleko od domova.` V Praze mám ale pocit, že jsem doma. Že dělám správnou věc na správném místě."

Jan Pomuk Štěpánek


Kurzy měn
25,280
20,510
28,600
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře