Jako vždy, když se staví něco užitečného místo nějaké blbosti, i proti bourání hotelu Bolševik, který uvolní místo elitní vysoké školy, vznikla občanská iniciativa. Prosím její autory a signatáře, aby šli do socialistického realismu.
Přišel mi majl z adresy Lukáš Vekslák. Nemám rád blbé přezdívky, a nemám rád, když slovem vekslák někdo označuje slušné podnikatele, navíc významné sběratele moderního umění. Přesto tak aktivisté činí.
V mailu se psalo: Lidé se v neděli 30. června 2013 vyslovili proti bourání hotelu Praha. Protestem podpořili názor řady českých historiků a teoretiků umění, kteří dotčený hotel považují za kulturní dědictví. Přitom objekt, který v současnosti vlastní společnost miliardáře Petra Kellnera, je nyní demolován. Výtvarník a designér Pavel Karous byl jedním z těch, kteří navrhovali hotel Praha na kulturní památku. Karous se k dnešnímu protestu vyjádřil těmito slovy: „Nikdo nechce, aby tady vznikl nějaký skanzen normalizace. Ale je důležité, aby stavba, která se má zbourat, byla nahrazena stavbou kvalitnější. A to v tomto případě, myslím, není možné. Stavbu lépe postavenou, kvalitnější a odvážnější už dneska nikdo nezaplatí. Hotel Praha je naprosto výjimečný; obsahuje prvky tekuté architektury, čímž předčil o desetiletí například architekta Jana Kaplického. Svým významem je stavba hotelu srovnatelná s televizním vysílačem Ještěd nebo s budovou Federálního shromáždění. Podle mého názoru je to nejvíc sexy stavba, která u nás v té době vznikla.“
Jako obyvatel Prahy 6, který od samého zbudování tohoto skanzenu normalizace, od počátku místními zvanému Hotel Bolševik, musí na ten barák koukat, tleskám Petru Kellnerovi. Ta stavba je hnusná, hnusná a potřetí hnusná. V hotelu Praha jsem byl několikrát i uvnitř, bývaly tam večírky Prahy 6, takže mohu prohlásit, že i zevnitř je hnusný, hnusný a potřetí hnusný. Navíc je od svého vybudování chronicky nevyužitý, přesněji řečeno k ničemu. Jeho zbourání a užití pozemku k něčemu tak ušlechtilému, jako je vybudování univerzitního kampusu, výrazně prospěje celé Praze 6 a my všichni místní lokální patrioti jsme Kellnerovi vděční.
Na rozdíl od protiaktivistů jsem přesvědčen, že jestli je někdo zárukou stavby esteticky kvalitního domu, je to právě Petr Kellner (viz jeho PPF Gate v Praze 6 na Evropské). Hloboké přesvědčení památkářů, že všechny pěkné stavby už byly postaveny, je výrazem těžkého neurotického problému v jejich psychice, a mělo by být léčeno prostředky moderní psychofarmakologie. Jediné, s čí se dá souhlasit, je srovnání bourané budovy hotelu Bolševik s budovou Federálního shromáždění. To je spolu s vedlestojícími garážemi další dobrý adept na zbourání už jen z toho důvodu, že vedle těch dvou monstrózních staveb vypadá Smetanovo divadlo jak důstojnická latrína.
