nahoru

Rusko podle Končalovského: frustrace, zajíčci a hodně vodky

Tereza Spáčilová8. července 2015 • 13:00
Z filmu Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna
Z filmu Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna
• foto: 
kviff.com

Je to podobný pocit, jako když v dálce, na samém okraji horizontu i našeho zorného pole neslyšně odstartuje raketa. Zahlédneme ji v podstatě spíš náhodou, o zábavu se nám v danou chvíli stará lidské pinožení v prvním plánu, ale i tak na chviličku pocítíme, že jsme se stali svědky něčeho velkého.

Pro zatím poslední film Andreje Končalovského, Bílé noci Alexeje Trjapicyna, není příznačnější scény. Většinu času popisuje zdánlivě všední činnosti, jež dohromady tvoří existenci Alexeje Trjapicyna, pošťáka od jezera Kenozero, což je zapomenutý kout archangelské oblasti. Každý den vstane, vypije čaj nad ubrusem se zajíčky, člunem se přesune na protější běh a pak v maskáčích a s brašnou přes rameno roznáší do odlehlých domků zprávy, výplaty či chleby.

Přes osudy jejich adresátů se přitom o současném Rusku dozvíme víc, než kdybychom studovali učebnici dějin. V těch od Končalovského figuruje vodka, spousta vodky. Dále frustrace a jistá dávka nostalgie po tom, co ztělesňuje nedaleká ruina sovětské školy, ale i naděje a houževnatá snaha mít se obyčejně dobře, tedy milovat, smát se, plodit. A pít.

Držitel Křišťálového glóbusu z roku 1974 natáčel v reálných kulisách a s reálnými lidmi (výjimku tvoří hlavní postavy), a nabízí tak zvláštní kombinaci dokumentární věcnosti a vizuální poetiky: pošťákovy plavby jsou spíš magickými lety a pitoreskně nasnímané příbytky jako by vystoupily z plátna naiviního malíře. K tomu si připočtěte vděčný koljovský model chlapce a chlapa a máte o zážitek postaráno.

 

Tereza Spáčilová


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,060
21,930
29,580
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře