Rozpálené Karlovy Vary mají objev. Jmenuje se John Maclean a vyznačuje se tím, že westernové obzory rámuje stejně hypnoticky jako Ang Lee ve Zkrocené hoře.
Macleanův Slow West (v kinech od 9.7.) má jarmuschovsky zadumanou náladu a cit pro úspornou pointu a la bratři Coenovi. Přitom si na nic nehraje a jen pokorně a soustředěně, bez laciných symbolů a kudrlinek, postupuje vpřed.
V edinburském rodákovi Johnu Macleanovi, klávesákovi ze skupiny Beta Band a vítězi letošního sundanceského festivalu, našla Evropa nový příslib. A to přesto, že jeho westernu s eastwoodovským Michaelem Fassbenderem budou nejspíš vyznavači žánru vyčítat banální zápletku (šestnáctiletý přistěhovalec ze Skotska pátrá v Koloradu po někdejší lásce).
Kontrast mezi bohorovným cynismem desperada Fassbendera a odzbrojující naivitou Kodiho Smit-McPheeho však funguje bezchybně, stejně jako kamera kouzlící tak, že člověk občas zapomene dýchat (není náhodou, že Maclean vystudoval malbu). A pak je tu ještě překvapení na konec. Ano, rozhodně příslib.
