Německá antiuprchlická Alternativa pro Německo (AfD) má podle posledního průzkumu na celostátní úrovni podporu už 16 procent voličů. Nizozemská Strana pro svobodu Geerta Wilderse může vyhrát v březnu příštího roku parlamentní volby. A kandidát rakouských Svobodných Norbert Hofer by se mohl stát v prosinci prezidentem. V Česku ale strany a hnutí, které kritizují migraci, připomínají spíše bláznivý pytel blech.
Na rozdíl od Česka mají některé (dnes už poměrně velké a vlivné) evropské strany kromě kritiky migrace a islámu ve svých programech také silné liberální ekonomické prvky (například snižování daní) a zcela jasný postoj k Evropské unii, která se podle nich buď musí radikálně změnit, nebo je z ní lepší vystoupit. Tak, jak to udělala Velká Británie.
Do velkých evropských antiuprchlických stran vstoupili také ekonomové, právníci, ale i intelektuálové. Tím se těmto stranám podařilo eliminovat některá extrémistická seskupení v jejich zemích, protože se více přiblížily k názorům střední třídy. Jsou tedy současně atraktivní pro příznivce pravicových i levicových stran, kterým „kradou“ voliče. Právě taková je německá AfD, Dánská lidová strana (druhá nejsilnější v parlamentu) či Svobodná strana Rakouska. Na Slovensku tuto roli hraje Sloboda a Solidarita (v březnových volbách dostala přes 12 procent).
Proč je ale v Česku vše jinak?
Stran a hnutí, které se vyhraňují proti migraci, je mnoho, ale těžko se dá v té změti zapamatovat, kdo je kdo. Nikdo z nich nedominuje, všichni se potácejí na okraji. Přitom podobným hlasem jako ony hovoří v tomto případě i prezident Miloš Zeman a také veřejnost o problémech uprchlíků, islámu, terorismu a bezpečnosti vášnivě diskutuje. Na žádný přelomový výsledek to pořád u antiuprchlických stran na rozdíl od ciziny nevypadá.
Důvodem je to, že se jim nepodařilo přesvědčit k reálné podpoře elity některých oborů (ekonomie, věda, medicína, vzdělávání), i když paradoxně celou českou společností zní hlasitá kritika migrace. Často právě od zástupců elit.
Lidé někdy ale ani netuší, v jakém uskupení se právě nacházejí pánové Okamura, Černoch či Konvička. Všechno to splývá, jednoznačný lídr pro žádné volby z tohoto politického rybníka nevzešel. Opakovaně vidíme mezi těmito lidmi pouze spory a hádky.
Tématu migrace se překvapivě více nechopily ani parlamentní strany. ČSSD a ANO něco kritizují, něco ne, je to polovičaté a metoda vyčkávací. ODS, které by se něco podobného hodilo do portfolia, dlouho váhala a zda by chtěla něco zásadně změnit, není jisté. Komunisté zůstávají komunisty bez ohledu na to, co se děje kolem a u lidovců musíte vždy přemýšlet, co vlastně chtěli sdělit. TOP 09 je k migrantům nejméně kritická, ale to se zase míjí s názorem většiny veřejnosti.
Obdoby německé AfD se tedy s největší pravděpodobností v České republice nedočkáme. Pokud by se chtěl o to někdo pokusit, musel by se do čela postavit někdo s alespoň nějakými politickými zkušenostmi (nebo by to musela být jiná veřejně známá osobnost), získat pro to zanícené členy, mít podporu desítek významných příslušníků elity, finanční zázemí a nedopustit, aby se na něj přilepil ten pytel blech, o kterém se hovořilo na začátku.
Nic takového se ale podle všeho v Česku nechystá. Což je v dnešní Evropě překvapivé.