Přežije, nepřežije? Pětadvacáté výročí vzniku Občanské demokratické strany (ODS) je dobrým důvodem se podívat, proč se někdejší hlavní vládní politická strana (1992–1997, 2006–2009, 2010 až 2013) a hlavní opoziční síla (1998 až 2002, 2009–2010) už tři roky motá v bludném kruhu života na poloviční politický úvazek.
Co se s dominantní stranou české politiky vlastně stalo? Jako první věc napadne: za nedůvěrou veřejnosti vůči ODS jsou aféry, personální vyprázdněnost a nepopulární vládní opatření v době Topolánkova a Nečasova kabinetu. To jsou však vedlejší věci. Voliči politické straně odpustí i ty největší přehmaty, pokud vymění jednu garnituru za druhou. Musí však cítit, že strana za nimi nadále stojí. A tady došlo k hlavnímu zlomu. Současná krize ODS je proto především krizí programu, jenž se nepřekrývá se zájmy a názory dostatečného počtu voličů.
Mluvčí středních vrstev
V první fázi své existence (1991 až 1997) vyjadřovala ODS zájmy rodících se středních vrstev, většinou z větších měst. Jejich tehdejší poptávce po rychlé změně společenského systému vyšla vstříc nabídkou liberalizace a privatizace, doplněnou antikomunistickým postojem. Neříkali: Dáme vám peníze, ale vytvoříme prostor pro vaši iniciativu. Mnoho se tehdy udělalo, leccos se nepovedlo. Přesto – když v roce 2002 odcházel zakladatel občanských demokratů Václav Klaus, měla strana v průzkumech veřejného mínění kolem 24 procent.
V letech 2003–2006 se v týmu kolem nového předsedy Mirka Topolánka rodil posttransformační program s názvem Modrá šance, který by se dal shrnout do slov „štíhlý a funkční stát“. V centru zájmu stály nízké daně, menší regulace a realistický postoj k Evropské unii. Symbolem volebního programu 2006 se stalo tzv. Tlustého kolečko, díky němuž jste si mohli vypočítat svoje daňové zatížení před a po zavedení reforem v podání ODS. Roztržka mezi pozdějším premiérem (Topolánek) a ministrem financí (Tlustý) vedla k ústupu od některých reforem a následně přišla finanční krize (2008). Pak už se hlavním nástrojem ekonomické politiky vlády stalo jen škrtání výdajů v rozpočtu, jehož hlavním představitelem byl tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek (KDU-ČSL, TOP 09). Postupem času se z toho stalo dogma jako z budování těžkého průmyslu v padesátých letech.
Programová páteř ODS se definitivně zlomila někdy na podzim 2012. Od svého koaličního partnera z TOP 09 si tehdy Nečasovo vedení nechalo vnutit zvyšování daní a rušení slev na dani pro pracující důchodce. ODS sice zachránila daňové paušály pro živnostníky, ale i tak to chápala část voličů jako zradu programu. Když k tomu připočteme tehdejší destabilizaci centrální moci a dlouhodobou nespokojenost s fungováním rozpočtových a příspěvkových organizací, byla výsledkem voličská dezerce, kterou se dosud nepodařilo otočit.
Více se dočtete v Reflexu č. 18, který je v prodeji od čtvrtka 5. května.