Editorial

Visegrád je něco jako anonymní alkoholici

25. února 201606:00
Visegrád je něco jako anonymní alkoholici
Půlnoční království
• foto: 
Marek Douša

Našli jsme si staronovou partu: V4 čili Visegrád. S Poláky, Slováky a Maďary nás spojuje odpor k uprchlíkům, mindrák oběti a vzdor vůči EU. Nebo snad ještě něco? Abychom to zjistili, uspořádali jsme na toto téma v redakci zajímavou diskusi u kulatého stolu – přečtěte si ji v dnešním tištěném Reflexu.

Visegrádská čtyřka je něco, jako jsou podpůrné skupiny lidí s handicapem, nemocí či závislostí. Takto se kromě zmíněných alkoholiků sdružují například lidé s alergií na lepek, s autistickým členem rodiny, gambleři, oběti trestných činů, nemocní všeho druhu. Je to dobré: psychická i praktická vzájemná podpora, sdílení návodů, posilování správných návyků, snadnější vyjednávání s okolím. Cílem je zvládnout trauma a pokud možno se vrátit do společnosti. Cílem není izolace. Čerstvě postkomunistické země se před pětadvaceti lety spojily, aby koordinovaly začlenění do NATO a EU. Podařilo se. Buď pochválen Visegrád. Nazdar v učebnicích. Když se to slovo ale vysloví dnes, cuknu sebou. Kam se nás kdo snaží zavléct? Co dobrého čekat od setkání čtyř nevypočitatelných reprezentací? Fašizující nacionalismus v Maďarsku. Beztvarý populismus na Slovensku. Extrémní konzervatismus v Polsku. A Česko: kombinace slabého premiéra, pragmatického oligarchy a vyšinutého prezidenta, který pro bonmot prodá nejen duši, ale celou zemi.

Merkelová ztrácí spojence. Bude na Evropské radě dál tlačit na přerozdělování uprchlíků?

Čeho se na skupině V4 obávám nejvíc, je shoda v otázce averze k EU. Už i v Česku se z toho stává společenská i mediální norma. Ano, bruselská byrokracie se (stejně jako ta naše) vymkla z kloubů, mnohé se stalo příliš rychle nebo i chybně. Tak to ale opravme! Hledejme nové cesty. Jenže ty cesty musejí vést na západ, ne na východ. Ano, k pubertě vzdor vůči autoritám patří. Bouří se i děti z dobrých rodin. Ale neznamená to, že se hned odstěhují do rodiny nezaměstnaného alkoholika z Krasnoarmej­ska. S koncem puberty totiž dítě, je-li inteligentní, začne vidět svět zase normálně. Rozlišovat mezi podstatným a okrajovým. Pochopí, že východ a západ nejsou rovnocenné alternativy. Asociace se slovem východ jsou temné: represe, gulag, vodka, Mauzoleum. Z dobrého nám Rusko dalo literaturu, Tarkovského a ropu. Západ se pro mě pojí s pojmy civilizace, kulturnost, ekologie, móda, jídlo, filmy, osvícenství. Na západ se jezdí lyžovat, studovat nebo pracovat. Západu rozumím – včetně bruselských nesmyslů. Východu nikoli.

Často se cituje rovnice, že méně EU = víc Ruska. Ano, je to tak. Visegrád na tom nic nemění. Není to entita, jež by nás činila bezpečnějšími. Je to jen jméno pro prostor mezi západem a východem. Prostor, o který může být tahanice. Visegrád je past.

Reflex 8/2016

Klíčová slova:

Diskuse ke článku


 
reklama
Nejčtenější články
DesktopMobile