Bývalý premiér Stanislav Gross, postižený nevyléčitelnou nemocí, podle všeho v posledních letech fyzicky trpěl a muselo to být mimořádně těžké pro něj i pro jeho rodinu. Právě v tomto případě ale musíme zásadně oddělit dvě věci – soucit s nemocným a hodnocení jeho politické kariéry. V tom druhém případě se jednalo v podstatě o téměř to nejhorší, co jsme tady od revoluce měli. Gross totiž využil a zneužil politiku jako dojnou krávu pro své finanční čachry.
Jenže zejména členové ČSSD se včera i dnes rozžehnávají s Grossem způsobem, kterému nelze věřit ani slovo. Jako kdyby se nikdy nic kontroverzního v souvislosti s jeho osobou nestalo. Jenže stalo. A nebylo toho málo. Ostatně v lednu 2011 někdejší nejvýznamnější sociální demokrat posledního čtvrtstoletí, dnešní prezident Miloš Zeman, řekl: „Potom, co jsem zaregistroval ono zázračné zbohatnutí Stanislava Grosse, tak se nedivím už ničemu. Víte, já si myslím, že nejrozumnější je přijmout zákon o prokázání původu majetku, ať každý dokáže, jak ke svému bohatství přišel. Obávám se, že u pana Grosse by to bylo dosti obtížné.“ Zeman, bohužel, v poslední době trousí lži a nepodložená tvrzení na potkání. V případě někdejšího premiéra, kterého si ovšem sám v jisté době představoval jako „korunního prince ČSSD“, měl pravdu.
Gross odešel a s ním bez potřebného vysvětlení i mnoho jeho podivných a podezřelých finančních kejklí.
Potkal jsem kdysi Stanislava Grosse několikrát a dělali jsme spolu pro deník MF Dnes i několik rozhovorů. Byl v hovoru příjemný, komunikativní (takový ten mladý kluk), ale nesmírně opatrný na jakékoli otázky, pokud šlo o jeho střety zájmů, zákulisní tahy v politice i byznysu a samozřejmě nikdy nehodlal vysvětlit, jak k penězům (a že to byly minimálně desítky milionů) přišel. Odmítal komentovat i cokoli, co se týkalo lidí, kteří se kolem něj (nebo on kolem nich) motali. Byl mezi nimi třeba jistý Andrej Babiš, stávající vicepremiér, ministr financí a šéf hnutí ANO.
Česká porevoluční politika je protkána nejrůznějšími příběhy, které zavání někdy až kriminálními činy. Ve stínu něčeho podobného se svoji celou politickou kariéru pohyboval právě Stanislav Gross. Funkci premiéra vykonával mimořádně špatně, protože na ní nebyl vůbec žádným způsobem vybavený a připravený. Byl to zcela jistě nejhorší premiér posledních 25 let. Je úplně jedno, jak se k postu dostal, bylo to fatální selhání jak jeho samotného, tak celého systému.
Ovšem ještě daleko horší byly prapodivné a zjevně podvodné operace, které posloužily k jeho obohacení. Smrt, ať krutá, na tom nemůže nic změnit.
Křesťané vyznávají milosrdenství a vyprošují odpuštění pro všechny hříšníky. Gross naštěstí nebyl křesťan, takže není co odpouštět…
