JOSEF BROŽ: Aféra Jouyet-Fillon: Spáchal prezident Hollande atentát na Sarkozyho? | Reflex.cz
reklama
nahoru

JOSEF BROŽ: Aféra Jouyet-Fillon: Spáchal prezident Hollande atentát na Sarkozyho?

Josef Brož28. listopadu 2014 • 16:00
JOSEF BROŽ: Aféra Jouyet-Fillon: Spáchal prezident Hollande atentát na Sarkozyho?
François Hollande
• foto: 
Profimedia.cz

Bývalý francouzský premiér François Fillon se měl pokoušet počátkem léta ovlivnit soudní procedury, v nichž figuruje jméno exprezidenta Nicolase Sarkozyho. Ten se pokouší vrátit do čele pravicového Svazu pro lidové hnutí (UMP), cílem mu je ovšem znovudobytí Elysejského paláce a prezidentské funkce. Vadí mu jen ty aféry...

reklama

Za dobu, kdy je u vesla François Hollande, nejméně populární prezident v dějinách francouzské Páté republiky, vypadá Elysejský palác jako sud střelného prachu. Slova znějí jako výstřely: Manipulace, komplot, machinace. Co na tom, že do příštích prezidentských voleb zbývají ještě dva a půl roku?

Ačkoliv to vypadá, že příští klání je daleko, většina politiků již počítá s tím, že v druhém kole bude předsedkyně Národní fronty (FN) Marine Le Penová. Hraje se dnes vlastně pouze o to, kdo se s ní utká. Na pravici je adeptů dosti – jedním z nich je i François Fillon, bývalý premiér bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho. Co je ale tento politik ochoten udělat proto, aby se stal prezidentem?

Nejnovější aféra, zvaná Jouyet-Fillon, je příběh velkých ambicí, velkých známostí a malých manévrů na pozadí současné francouzské dekadence. Celé to začalo jedním obědem dne 24. června 2014. Národ se chystal na dovolenou, Hollandovi lidé ale dostali pokyn, aby se zdržovali nablízku. Jedním z nich byl i generální sekretář prezidentského paláce Jean-Pierre Jouyet.

Nejvyšší úředník Elysejského paláce není členem žádné strany. Je to muž elegantní, diskrétní – a disponuje širokou sítí kontaktů, jak se sluší na podobně vysoce postaveného muže.

Cui bono?

Jenže před několika dny podal François Fillon tři žaloby, v nichž obviňuje sekretáře Jouyeta a dva novináře z pomluvy. Co se to vlastně stalo, že celá Hollandova republika, odshora dolů, dnes vypadá jako politický „černý kabinet“? A stojí za celou aférou prezident Hollande a jeho „pravá ruka“, nebo jde ze strany Jouyeta jen o „malou domů“ jeho předchůdci Sarkozymu?

Vyberte si, jak celou aféru interpretovat, ale vždy se hlavně ptejte: Cui bono? Ano, komu v těchto dnech slouží aféra Jouyet-Fillon? Bývalý premiér Fillon se měl podle novinářů listu Le Monde pokoušet ovlivnit urychlení soudních pří u generálního sekretáře Elysejského paláce Jeana-Pierra Jouyeta. Vládne snad Elysejský palác nějakými nástroji, jak takové věci ovlivnit? A proč to opakuje sekretář novinářům?

Motivace Fillona, který se již před rokem vyhlásil za kandidáta pravice na prezidenta, vypadá logicky. Jean-Pierre Jouyet, bývalý tajemník pro evropské záležitosti za jeho působení v premiérském křesle Matignonského paláce, patří k nejbližším Fillonovým přátelům. Mnohé překvapilo, že po vítězství socialistického kandidáta Françoise Hollanda před dvěma lety, se Jouyet usadil po Hollandovu boku jako jeho sekretář. Nebo se snad Hollande řídí úslovím: „Přítel mého nepřítele, je mým přítelem?“

Po výměně socialistického vládního kurzu koncem léta to bylo pro kritiky této politiky jedním z důvodů ke stupňovaným výhradám. Ekonomické reformy převzal „bývalý Rotchildův bankéř“ Emmanuel Macron, premiér Manuel Valls otevřeně kritizoval i název Socialistické strany (PS) a prezident ztratil nejbližší spojence v Národním shromáždění. O aférách intimního rázu, o nichž už Reflex.cz psal (koncentrované v knize Valérie Trierweilerové: Merci pour ce moment), už ani nemluvě. Ještě je tu ale diskrétní přítel generální sekretář. Lze se na něj ve všem spolehnout?

Motivace Hollanda, jenž se nyní ocitá pouhých na 12 procentech popularity, je evidentní. Zachránit, co se dá, a pokud možná v druhé polovině svého pětiletého mandátu, nepohřbít vše. Už se téměř všeho vzdal – dokonce i zákon o homosexuálních sňatcích, jenž měl společenský konsensus, se zdá být nyní na pranýři. Na počátku podzimu to již vypadalo jako naprostá katastrofa, rozpuštění parlamentu bylo na spadnutí, mnozí žádali jeho demisi.

Proti svým rivalům sice nemá Hollande na justici přímé páky, ale pravice pravidelně kritizuje „načasování“ procedur (a jeji mediální vyznění), k čemuž přispívá i příklon části soudních syndikalistů k levici (na jejich nástěnkách se šipkami střílí na Sarkozyho).

Jaké motivace vlastně mohou stát za manévrováním Jeana-Pierre Joyeta? Je známo, že Jouyet se těšil velké přízni zejména Holladovy partnerky Ségolène Royalové, absolventky téhož ročníku Národní administrativní školu (ENA), jako Hollande. Jak napsal kriticky portál Mediapart: „Politici dělají stále méně politiku, ctnost se redukuje na ochotu, a politická akce na pokleslé manévry.“

Aféra, zvaná Jouyet-Fillon, by nakonec ale mohla pomoci Sarkozymu. Zda se mu podaří ale včas odvrátit nebo zahladit většinu afér, je věc otevřená. Pokud získá UMP, získá aparát, a proti svému nejvážnějšímu rivalu, bývalému premiéru a ministru zahraničí Alainu Juppému, bude mít zbraň. Juppé má zatím na své straně veřejné mínění.

Tapez vite!

Na obědě dne 24. června 2014, jak o tom píší v nejnovější knize Sarko, c´est tuer (Stock) dva novináři večerníku Le Monde (Gérard Davet et Fabrice Lhomme) měl údajně Fillon Jouyeta požádat, aby korupční aféry, do nichž je Sarkozy zapleten, zejména v aféře přeplacených faktur Bygmalion a zpětné stranické platby za Sarkozyho dluhy z kampaně, urychlil. „Tapez vite!“ (Udeřte rychle!) měl při obědě, jak sdělil Jouyet novinářům, Fillon naléhat.

Rozhovor, ačkoliv byl „mimo záznam“, takzvaně „off“, si novináři ovšem (s dovolením sekretáře) nahrávali. V prvních dnech po zveřejnění této aféry se ale sekretář Jouyet úpěnlivě bránil, že nic takového novinářům neřekl. „Ano, obědval jsem v červnu s Françoisem Fillonem, jehož respektuji, ale popírám, že by bývalý premiér vedl rozhovor, jenž mu je přisuzován v té knize,“ sdělil nejprve agentuře AFP. Téhož dne ale otočil. Podle něj se při obědě dotkli i obou uvedených témat, Fillon ale neměl naléhat.

Co tedy měl říct Fillon Jouyetovi? „Jeane-Pierre, je to zneužití důvěry, je to jeho osobní chyba, UMP neměla platit.“ Ústavní rada totiž při prověřování plateb na Sarkozyho kampaň došla k závěru, že nevyúčtoval vše přesně a uložila mu pokutu. Tu zaplatila strana UMP. V tématu justičních procedur, do nichž je Sarkozy zapletn, měla zaznít tato slova: „Udeřte rychle, udeřte rychle! Jeane-Pierre, ty přece musíš vědět, že jestliže rychle neudeříte, způsobíte jeho návrat. Tak jednejte!“

Bývalý premiér Fillon, jenž si s nynějším sekretářem tyká, se také ohradil. Nic po Jouyetovi údajně nežádal. Obrat ovšem nastal ve chvíli, kdy musel generální sekretář Jouyet své původní dementi upřesnit. Řeč prý nakonec byla o Bygmalionu i o Sarkozyho dluhu.

A Sarkozy? Původně měl být bledý vzteky, když se objevily informace o Fillonově snahách. Později pochopil, že to může být v jeho prospěch. Fillonův kredit poklesl, i když si to on sám odmítá připustit. Sarkozymu rozhodně poslední vývoj spíše vyhovuje. Neříkal přece sám, že na něj socialisté uchystali několik justičních pastí, jež ho mají zničit?

Politici v jednom pytli

Uvidíme zda aféra pomůže Sarkozymu. Část jeho stoupenců již útočí přímo na Hollanda, když žádá Jouyetovu demisi. Dokonce i Fillon v televizi BFM naznačil, že Hollande přece o pohybu své „pravé ruky“ musel vědět. Dopustil se Hollande o politický atentát na Fillona, nebo na Sarkozyho? Nebo se chtěl nakonec zbavit jen svého „double agenta“, a poslat Jouyeta do horoucích pekel společně s Fillonem?

Čím déle se bude tato aféra přetřásat, tím déle poběží různé a ještě divočejší spekulace. Cesta do Elysejského paláce bude ovšem ještě dlouhá... Ale ty mravy! Atmosféra ve francouzské Páté republice není právě veselá. Svědčí o tom i povýtce více než apokalyptický tón portálu Madiapart, jenž by chtěl být svědomím politiků, když píše: „A tak se stát, o němž jsme si mysleli, že by jeho řízení mělo být vedeno vyšším zájmem, se tu – opět ještě jednou – stal pouze záminkou, vedoucí k záměně jeho smyslu – a k proměně v pouhou přátelskou trachtaci a rodinnou síť.“

A není to snad jaksi v tradici této země a její kultury?„Ano, není to poprvé v dějinách Páté republiky: Mitterrand měla svého syna, Chirac měl svoji dceru a svou ženu, Sarkozy měl Cécilii a potom Carlu. Ale s Jeanem-Pierrem Jouyetem, zmatek dosáhl záměny vrcholné na úrovni politické. (…) V hodině, kdy politici jsou často, někdy neprávem, házeni do jednoho pytle, a odmítnuti šmahem ve prospěch extrémní pravice, musíme to udělat i my,“ míní Mediapart.

Autor je publicista.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama