Pár dní po francouzských obecních volbách, ve kterých slavila hlavně krajní pravice, pokračuje ideologické tažení dál. Politička Le Penová prohlásila, že ve městech, kde její strana zvítězila, zakáže přípravu speciálních jídel bez vepřového masa, která jsou určena především studujícím židům a muslimům.
"Příprava pokrmů pro muslimy, židy a děti, kteří nejedí vepřové maso kvůli svému náboženskému vyznání, je v rozporu se sekulárními hodnotami naší země," tvrdila Le Penová ve vysílání rozhlasové stanice RTL. Národní fronta nebude tolerovat žádné náboženské nároky na školních jídelních lístcích. "Není důvod, aby náboženství vstupovalo do veřejné sféry."
Le Penová také už v prosinci 2010 v Lyonu muslimy, kteří se modlili na ulici, přirovnala k nacistům. "Někteří lidé velice rádi mluví o druhé světové válce a o okupaci, tak tedy pojďme mluvit o okupaci, protože právě to se tady děje. Nejsou zde tanky ani vojáci, ale je to okupace a tíží lid."
Ve Francii žije údajně šest milionů muslimů pocházejících z bývalých francouzských kolonií ze severní Afriky. Francie předloni zakázala nosit na veřejnosti islámské závoje a šátky, které halí celý obličej a také zakázala modlení na ulici.
Starostové z řad Národní fronty tvrdí, že v některých městech je příliš mnoho obchodů, které nabízí halal produkty.
Chtělo by to zdravý rozum
Stoupenci světského státu musí být spokojeni. Francie se ale vydává cestou, která je nesmyslná. Automaticky se předpokládá, že světskost je něco samo o sobě samozřejmého a dobrého. Pak ale ve jménu tolerance dochází k netoleranci. Upřímně řečeno, světský stát se nemůže v určování pravidel opřít o nic vyššího, než je vůle většiny. Nikde ale není řečeno, že většina má pravdu. Takhle už si různé většiny zvolily do čela zemí odporné diktátory. Sekulární stát vychází z toho, že žádný Bůh buď není, nebo že i kdyby byl, nemají se jeho stoupenci montovat do veřejného života, do politiky, do škol a podobně. To by samo sobě bylo rozumné, protože jinak by si ti, kdo jsou u moci, ustanovili své inkvizice a upálili názorové odpůrce.
Jenže všechno se má dělat přiměřeně a se zdravým rozumem. (Co je zdravý rozum je samozřejmě obtížné říci, protože to vědí jen ti, co ho mají. Dejme tomu tedy, že jsou to přístupy, které dlouhodobě prokázaly svou funkčnost.) Stát by se jistě neměl řídit podle toho, co řekne nějaký šaman věštící z vnitřností ptáků, ale také by se neměl míchat do toho, co lidé jedí a jak se oblékají, pokud to nezpůsobí druhým potíže a neomezí zase jejich svobodu.
Pokud jde o sekulární státy, nejsou, pokud jde o vraždy a mučení lidí, nijak pozadu za náboženskými režimy. Bojovníci proti tmářství pak sami končí jako tmáři. Zrovna francouzská revoluce je příklad, jak se řeči o svobodě zvrhly v teror. Zítra někoho rozčílí, že kostely a synagogy a mešity nejsou budovány v podzemí, aby nějakého ateistu nedráždily v jeho citlivé bezbožecké duši a necítil se znásilněn.
Fanatismus nemá mezí. Paní Le Penová příště třeba přijde s tím, že lidé mají povinně jíst jednou týdně psa, nebo každý imigrant aspoň dva poctivé francouzské šneky denně. Zatím není pravidly snad upraveno, jestli někdo smí sníst samu paní Le Penovou.
