Ministr Schwarzenberg úporně zápasí s prezidentem Zemanem o velvyslanecké posty. Ve hře je mj. Livie Klausová (má získat místo v Bratislavě, do hry ji vnesl Zeman, Schwarzenberg zuřivě protestuje) či komunistický europoslanec Remek pro Moskvu (tedy pardon, nestraník zvolený na komunistické kandidátce, pokud to snad někomu připadá důležité). Ten ministrovi, jak se zdá, až tolik nevadí.
Dosavadní úzus byl, že velvyslance navrhuje ministr se souhlasem vlády, jmenuje pak prezident. V ústavě se ovšem praví jen to, že "velvyslance pověřuje prezident". Z toho vychází Zemanův „stínový ministr zahraničí“ Kmoníček: velvyslanci jsou podle něj prezidentovi představitelé v zahraničí, rozhodnutí je tedy v jeho rukou.
Pokud nyní ministr přistoupí na změnu úzu při jmenování velvyslanců, zbavuje se důležitého instrumentu pro provádění zahraniční politiky. Je ovšem otázka, zda může na ten posun nepřistoupit jinak, než že odstoupí (dobře, dělejte si to takhle, ale už beze mne). To ovšem odporuje zažrané české tradici „držení pozic“ až do úplného sebeznemožnění.
Pokud ministr přistoupí na jmenování Remka velvyslancem v Moskvě, otvírá významný prostor pro KSČM – ovšem taky pro Rusko. A zase: nejspíš může udělat jen to, že nebude při tom.
Pan Kmoníček šel ovšem v dnešním Právu ještě dál: prezident si může podle něj diktovat velvyslance, protože má silnější mandát než ministr: „prezident zvolený přímou volbou s počtem voličů značně přesahujícím voliče vládních stran je v takové váhové kategorii, že by se s ním mělo počítat.“
Tak to jsou aspoň jasná a otevřená slova. Schwarzenberg se naivně domnívá, že se Zeman „pokouší zavádět móresy, přibližující se prezidentskému systému“. Dalo by se to ovšem říci přesněji a obecněji: prezident se pokouší zavádět móresy blízké autoritativnímu způsobu vlády. A česká politická reprezentace tomu sekunduje.
Jak asi dopadne zítřejší schůzka? Nejpravděpodobnější je kompromis: Zeman ustoupí Schwarzenbwergovia odsouhlasí jako velvyslance pro Izrael Vondru. Schwarzenberg ustoupí Zemanovi a smíří se s Klausovou v Bratislavě. A oba se shodnou na Remkovi v Moskvě. Tak vypadá kompromis po česku.
Všechno jiné by bylo příjemné překvapení, které ovšem nikdy nelze vyloučit.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
