Více než padesát let po definitivním rozpadu dříve hrdého Impéria dobyli Britové svět znovu. Na pár hodin, díky Danny Boyleovi, režisérovi slavnostního ceremoniálu.
1) Bylo nejvtipnější - vyhodit britskou královnu z vrtulníku umí jenom James Bond. Usnout při hraní v Královském symfonickém orchestru umí jenom Mr. Bean. Pochodeň umí přivézt jen David Beckham. A dát tohle do zahajovacího ceremoniálu umí opravdu jen Britové. Studená a neosobní, byť místy krásná síla davu, kterou šokovalo zahájení v Pekingu, byla záměrně a vědomě konfrontována s individualistickým a sebeshazujícím britským humorem.
2) Bylo nejarogantnější - tak neuvěřitelný počet detailů a drobných historických a kulturních referencí, které komukoli mimo Velkou Británii zůstanou skryty, by nikde jinde nemohl projít. Od Isambarda Kingdom Brunela, britského stavitele a inženýra, přes oslavu britského zdravotnického systému, který zbytek světa vůbec nechápe, seržanty Peppery a další a další odkazy do britské minulosti i současnosti. Boyle neopakoval to, co se o Británii ví, ale řekl o ní úplně všechno. To arogantní sebevědomí ve smyslu: „je to naše zahájení, naše kultura, naše dějiny“ bylo prostě fantastické.
3) Bylo hudebně nejkomplexnější - část, kterou znovu možná nebudete chápat bez alespoň základní orientace v populární hudbě přinesla průřez hudebními motivy, které dala Británie v minulém století světu. Projížďka od The Who a jejich My Generation, přes Sex Pistols (nebyla vybrána God Save The Queen očekávatelně, ale Pretty Vacant), The Specials, Bowieho či Relax od Frankie Goes To Hollywood (skladbu, která se před třiceti lety nesměla hrát v britských rádiích pro obscénní text a podívejte se, kam to dotáhla) po Dizeeho Rascala živě. Je to jako kdybyste v Čechách dostali do jednoho medley Plastic People Of The Universe, Framus 5, Suchého a Šlitra, Olympic, Michala Davida a PSH. Nevím, jak by to fungovalo u nás, ale jim to fungovalo rozhodně skvěle.
4) Bylo nejsebeironičtější - který národ by se na zahájení vlastní olympiády chlubil tím, že si rád textovkuje a kouká na seriály?
5) Bylo nejdojemnější - ne nadarmo jsou Britové považováni za mistry žánru romantických komedií, kde se groteskní momenty střídají s dojemnými. Už od chvíle, kdy se na začátku ceremoniálu rozezněla píseň Jerusalem, přes hymnu zpívanou sborem Kaos, integrující děti se sluchovým postižením přes taneční číslo za všechny padlé, do kterého zpívala Emeli Sandé skladbu Abide With Me.
Sledujte Luďka Staňka na Twitteru: twitter.com/LudekStanek
