Alice Rooseveltová se narodila v roce 1884 jako nejstarší dcera budoucího amerického prezidenta Theodora Roosevelta. V útlém dětství přišla o matku, zarmoucený otec dal před její výchovou přednost dvouletému exilu na svém ranči v Severní Dakotě. Po jeho nástupu do úřadu v roce 1901 se Alice jako sedmnáctiletá dívka rychle stala miláčkem davů – azurově modrá barva začala být přezdívaná jako "Alice blue" podle barvy šatů, které oblékla na debutantský ples. Lidé začali po prezidentově krásné dceři pojmenovávat děti, Alice však hrála důležitou roli i v diplomacii. V 60. letech přesvědčila Richarda Nixona, aby nerezignoval na svou politickou kariéru. Dožila se úctyhodných 96 let.
Hlavní příčinou Aliciiny popularity v době, kdy jí stejně jako dnes Ivance Trumpové věnovala veřejnost větší pozornost než první dámě, byla její excentričnost. Noviny přinášely kontroverzní fotografie, na kterých prezidentova dcera otevřeně kouří nebo brázdí ulice v autě se svobodnými muži.
Její kontroverzní vystupování bylo součástí prezidentova pozitivního mediálního obrazu. Jednou z bláznivých historek, jež byly ve své době o Alice známy byla i ta o tom, že v Bílém domě chová hada se jménem Špenátová Emily (špenátová kvůli barvě, Emily po neprovdané tetě).
V roce 1905 ji otec poslal na zahraniční cestu do Číny, Japonska, Koreje a na Filipíny. Aliciiným úkolem bylo rozptýlit pozornost médií od tajného jednání s Japonskem. Podařilo se jí to na výbornou. Kromě důstojného reprezentování Spojených států si neodpustila skočit oblečená do bazénu a přemluvit k tomu i jednoho z přítomných kongresmanů. Když jí historku v 60. letech připomněl Bobby Kennedy, odbyla jej výrokem, že na jejím konání nebylo kontroverzního vůbec nic, protože koupací úbor se v té době příliš nelišil od šatů, které dámy nosily normálně.
Když se v roce 1909, již jako vdaná paní, stěhovala po zvolení Williama Howarda Tafta prezidentem, z Bílého domu, zakopala na zahradě voodoo panenku představující Taftovu manželku Nellie. Taft jí následně do rezidence zakázal přístup.
S manželem, republikánským kongresmanem Nicholasem Longworthem, vedli kontroverzní život i nadále. Longworth pravděpodobně nebyl otcem její jediné dcery Pauliny. Tu chtěla prý původně pojmenovat Deborah – jejím otcem měl být senátor William Borah. V roce 1912 dokonce ve volbách do Kongresu podporovala Longworthova protikandidáta.
Ačkoliv ji v pozdějším věku stihla nejedna pohroma – dcera Paulina zemřela po předávkování léky na spaní a sama Alice kvůli rakovině postupně podstoupila dvojnásobnou mastektomii – zůstala až do vysokého věku společensky i politicky velmi aktivní.
Mnohé její komentáře a výroky se staly legendárními. Když ji v 50. letech oslovil na večírku nechvalně proslulý Joseph McCarthy: „Tady je moje rande naslepo! Budu vám říkat Alice.“, suše odvětila: „Senátore McCarthy, nebudete mi říkat Alice. Řidič, popelář nebo policista z mojí ulice mi mohou říkat Alice, ale vy ne.“
Lyndon Johnson sklidil obdobnou poklonu, když mu řekla, že nosí klobouky s širokou krempou, aby ji nemohl políbit. Zemřela v požehnaném věku 96 let v roce 1980. Ačkoliv měl Theodor Roosevelt pět mladších dětí, Alice je všechny přežila.
